VZDĚLÁVÁNÍ PROJEKT LŠNV Letní škola nástavkového včelaření očima malovčelaře

Letní škola nástavkového včelaření očima malovčelaře PDF Tisk Email
Napsal uživatel MVDr. Jan Mecera   
Úterý, 18 Září 2007 18:45

Včelařím s třiceti včelstvy na rámkové míře 39 × 24 cm. Považuji se za člověka všímavého, a tak mi nemohla uniknout internetová debata mnohých odborníků, jaká že je ta správná míra pro ty naše kraňky. Všechny úly mám na stanovištích v Polabské nížině, v relativně velmi zemědělsky využívaném kraji. Pravidelně čtu Moderního včelaře i Včelařství a přemýšlím, proč na sebe mnozí včelaři útočí, přesvědčují druhé o svém a zásadně správném typu včelaření, jiné zatracují. Stále se mluví o starém typu včelaření, zatracují se ty a ty rámkové míry, předkládá se nám mnoho nových poznatků, které vysvětlují, přesvědčují, navádějí atd. Naopak nové způsoby se propagují stále častěji a hlasitěji. Hovoří se o jednoduchém typu včelaření pro děti, ženy, starší včelaře. Hovoří se o včelařině, kde se člověk neunaví při překládání nízkých nástavků, včely prakticky neruší, do včel moc nezasahuje a pak nadneseně řečeno vytáčí a vytáčí med. Jeden pak neví, co si má myslet. Nejlepší je srovnávat. Tak jsem se rozhodl, že porovnám mé včelaření v tenkostěnných úlech od přítele Kolomého s nízkonástavkovým systémem. Mé úly mají nástavky po jedenácti rámcích 39 x 24 a polonástavky 39 x 15. Na internetu mne zaujala nabídka kurzu nástavkového včelaření, který pořádala PSNV-CZ, a tak jsem jel na tento kurz s několika očekáváními. Předně jsem chtěl porovnat výhody a nevýhody včelaření v Langsrothech a Optimalech s mou rámkovou mírou. Každý včelař má svůj systém a způsob a já chtěl zjistit, v čem svůj vylepšit.

Například, jak se vypořádat s bolestí zad při manipulaci s úly, zvláště pak, je-li jedna z výhod nízkonástavkového včelaření snadnost i lehkost při manipulaci s nástavky. Dále mne také zajímalo, jak si velkovčelaři zajišťují kontrolu svých včelstev. Jak často a kolik svého času tráví u včel a kolik času následně věnují vytáčení a skladování medu, jaké mají výnosy a odbyt. Kde například berou sklenice, kdo jim tiskne etikety. V jaké čistotě mají svůj provoz. Jak taví vosk. Jak desinfikují rámky a nástavky atd. Než začnu o své účasti na kurzu psát dále, rád bych připomněl, že zde prezentuji jen a jen své poznatky, postřehy a názory. Nejsem členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ. Nechci s nikým polemizovat, netrvám dogmaticky na svých tvrzeních, ale budu rád, když někomu tento článek bude inspirací pro jeho postoje ke včelaření.

První den v Bálkově Lhotě

Vše začalo 24. května 2007 v Bálkově Lhotě u Tábora v prostorách truhlářství přítele Nerada. Po příjezdu jsme byli rozděleni do skupin a mohli vzápětí naslouchat přednášce o nízkonástavkovém včelaření a sledovat praktickou ukázku výroby úlů. Odpoledne byla na programu přednáška o mobilním včelaření a o nemocích včel a jejich léčení. Nicméně program byl mírně pozměněn, to mu ale na zajímavosti rozhodně neubralo. Zejména přednáška přítele Nerada v jeho truhlářské dílně potěšila nás kutily. Malá „vychytávka“ na začátku: Aby se nástavky nehnuly ani po desáté sezóně, vylepšuje je přítel Nerad v rozích navrtanými a vlepenými kolíčky do prostoru čepování. Pevnost je skutečně vynikající. Inu, chytrá hlava je chytrá hlava.

Desinfekci nástavků provádí včelař v parafínové lázni. Skutečně pokrokové. O schopnosti parafínu ničit choroboplodné původce není sporu. Jenže já zde ovšem pro sebe vidím velký problém:

  1. Aby toto opatření bylo efektivní, musím mít minimálně dvojnásobek nástavků, než které potřebuji, abych po desinfekci měl včely kam přeložit.
  2. Zabezpečit dostatečné množství parafínu a mít levný zdroj energie na jeho rozehřátí. Ekonomika takovéto dezinfekce se asi tedy při vytápění plynem či elektřinou dostane do úzkých. Přítel Nerad to řeší spalováním dřeva. Nevím, jestli by pro něj nebylo po odečtení nákladů na zbudování pece, koupě parafínu a vlastní práce ekonomičtější po třech letech nástavky spálit a vyrobit si nové.

Klady této metody spatřuji zejména pro velkovčelaře. A pokud by tuto dezinfekci praktikoval včelař se zateplenými nástavky, asi by je už zateplené neměl. Den jsme zakončili přednáškou na téma nemocí včel.

Den věnovaný medu

Den druhý byl od rána ve znamení hodnocení a zkoušení medu. Odborným garantem byl Ing. Antonín Přidal, Ph.D. Jeho přednáška měla spád. Byla velmi poučná s mnoha praktickými radami, nejen o kvalitách medu. Kdo by však čekal staršího profesora, byl by překvapen. Po teorii následovalo praktické hodnocení kvality medu. Druhá skupina ve stejné době vytáčela med a získávala zkušenosti s medobraním. Přijel i výrobce medometů p. Vodička, který s sebou přivezl několik svých výrobků.

Po obědě následovalo praktické cvičení na včelnici přítele Nerada, kde si mohl každý vyzkoušet tvorbu oddělků nebo přelarvování do misek pro následný chov matek.

Po tvorbě oddělků jsme navštívili dvě stanoviště s Optimaly. Kuriózním nálezem pod jedním z lesních stanovišť bylo právě narozené srnče. Mezi spoluúčastníky kurzu bylo i několik žen, celkem nás bylo kolem třiceti. Sešli jsme se z různých koutů republiky a několik z nás přijelo i ze Slovenska. Při přesunu na stanoviště jeden ze slovenských kolegů poukázal na další „vychytávku“: Proč vyrábět nebo kupovat sluneční tavidla na vosk? Jednoduše lze vyřezané souše, trubčinu a voskové odřezky dát do dvou černých igelitových pytlů, pověsit je na větev a v jednom rohu pytle vystřihnout malý otvor. Sluníčko a černá barva udělají své. Zbývá jen po zatuhnutí z kyblíku vyloupnout čistý vosk. Pozor, košilky se do kompostu nedávají. Schovají se na zimu na podpal do krbu. Nejen, že dobře hoří, ale i nádherně voní.

Den exkurzí

V sobotu 26. května jsme vyrazili velmi brzy ráno. Jako první jsme se zastavili u přítele Štíchy – výrobce medoviny a spolutvůrce třeboňské rámkové míry a úlů. Po představení systému výroby medoviny proběhla i její degustace. Musím přiznat, že mně nechutnala. Z jeho bohatých zkušeností jsem však ocenil způsob výroby polorámků: Rámek s dílem se na malé pile přeřízne. Na horní stranu řezu přiklepne horní loučku. Na druhou část rámku přiklepne spodní loučku. Hned vzniknou dva vystavěné polorámky.

Následovala cesta autobusem do Horního Ždáru na včelí farmu Ing. Šímy. Seznámil nás zejména s produkcí mateří kašičky. Navštívili jsme jeho včelnici a samozřejmě ochutnali i domácí medovinu. Zajímavostí pro mne bylo, že vyprodukuje z každého včelstva zhruba 0,25 kg kašičky za sezónu. Při počtu jeho včelstev vskutku úctyhodný výkon. Kutila by jistě potěšila jeho „vychytávka“ smetáčku (viz foto) a jednoduchý a lehký zvedák úlů. Odpolední část exkurze pokračovala v Nových Hradech. Byla spojena s medobraním u přítele Stanislava Němečka, mimochodem výrobce vynikajících mezistěn. Večerní část exkurze byla zasvěcena přednášce Ing. Oldřicha Haragsima, CSc., o producentech medovice. Litoval jsem toho, že jsem si ji nemohl zaznamenat. Tolik odborných znalostí na dané téma jsem zatím nikde neslyšel.

Nedělní témata nemohu posoudit, neboť mi pracovní povinnosti nedovolily kurz dokončit.

Závěrečné zhodnocení

Bude-li se příští rok konat podobný kurz, rozhodně si jej nenechejte ujít. Je zcela lhostejné, jakou máte rámkovou míru, v jakém typu úlů včelaříte. Pokud se sejde takováto parta nadšenců, navážete přátelství, dozvíte se mnoho zajímavého. A to nejen o včelařině.

Závěr? Některé mé otázky jsem si nezodpověděl. Předně, nemohu porovnat výhody nízkonástavkového včelaření, pokud v těchto úlech nevčelařím. Chybí patřičná konfrontace na příslušném stanovišti. Podstatné je, jaký má včelař cit pro potřeby včel. I ve staré krabici můžu mít skvělý výnos.

Shrňme si, co zatím jednoduše posoudit jde. Hmotnost plného nástavku 39 × 24 o jedenácti rámcích a hmotnost nástavku u přítele Nerada mi připadala subjektivně stejná. Tudíž, výhoda hmotnosti u mne zatím neobstála. Při počtu nízkých nástavků na jeden úl mi manipulovatelnost a překládání bez zvedáku také výhodná nepřipadá. Zdůrazňuji (pro rejpálky), že včelařím na třech stanovištích, takže převoz jednoho zvedáku je pro mne nepraktický. A mít velký zvedák na každém stanovišti je v dnešní době dosti nákladná i riskantní záležitost. Proto jsem byl potěšen zvedákem přítele Ing. Šímy. Dovolil jsem si ho zkopírovat a již ho vyrábím, jen s malou úpravou pro mé potřeby. Je praktický a lehký, výroba snadná a levná. Zvedáky, se kterými jsem doposud setkal, byla masivní monstra, což mne od jejich pořízení dostatečně odradilo.

Častým argumentem pro výhody nízkonástavkového systému je manipulace s celými nástavky. No, nevím. Mám-li rozebírat 5 až 6 nízkých nástavků s medem a plodem, nebo rozebrat 2 až 3 nástavky velké, rámek po rámku – je to celé diskutabilní. Hledám-li například neoznačenou matku, přijde mi to stejné. Jen je na více malých rámcích.

Zajímavé srovnání je i otázka ceny. Budu-li nízkonástavkový úl vyrábět sám, jistě ušetřím. Koupím-li si ho v prodejně nebo u truhláře, nadšený cenou moc nebudu. Cena je totiž rozhodně vyšší než u úlů 39 × 24. Vzájemná kompatibilita Langsrothů je jistě výhodou, ale ne u českých výrobců. Na několika včelařských výstavách jsem zkoušel jejich zaměnitelnost a jak jsem zjistil, často na sobě přesně neseděly. Každý výrobce je dělá po svém. Zde bych rád vyzdvihl nástavky i s jejich vylepšením u přítele Nerada. Po několika letech používání se neviklají. To jsem mohl jako nestranný účastník kurzu objektivně posoudit.

Na kurzu jsme viděli práci a zkušenosti mnoha včelařů. Ne každý včelař, kterého jsme zde navštívili, choval včely v nízkých nástavcích. Přesto se jim dařilo a včelstva měli v dostatečné síle. Dospěl jsem tedy i díky tomuto bezvadnému kurzu k mému skromnému závěru. Pro malé včelaře je otázka rámkové míry naprosto zbytečně diskutovaná záležitost. Mám-li včelstva v Tachovácích či Budečácích a vyhovuje mi způsob včelaření v nich, stejně u nich zůstanu a nějak už to zvládnu. Budu-li ovšem chtít včelařit moderně a s menší pracností, pak si musím svoje včelaření zkonfrontovat z nástavkovým systémem. Jsem velmi pracovně vytížený člověk, takže si nemůžu dovolit včelařit způsobem našich otců a dědů. Za předpokladu, že nechci mít jen pár úlů doma na zahradě, musím přemýšlet, jak dál. Myslím si, že staré včelaře tento systém nepřesvědčí. Velký potenciál vidím u mladších a zejména začínajících včelařů. Ty je nutné oslovit a začít s propagací nízkonástavkového včelaření. Než dostanou nebo si koupí svůj první úl jiné rámkové míry. Přechod z jedné míry na druhou je náročný a pracný. Finanční otázka je rozhodně alfou a omegou věci. Vstupy do včelařiny neustále rostou, výstupy jsou často na hranici rentability. Podpora státu je mizivá, dotace směšné a výkup medu za momentální ceny? Škoda mluvit. Ještě, že máme možnost prodeje ze dvora.

Žijeme rychle a hekticky. Na nic není čas a ten včelařina potřebuje. Musíme tedy hledat způsoby, jak si vše zjednodušit. Nízkonástavkové včelaření tuto možnost nabízí. Chce to ale začít hned a od základu, dříve, než si pořídím třicatero včelstev na rámkové míře 39 × 24.

Aktualizováno Pondělí, 13 Duben 2009 18:07