Nástavkářovo kalendárium podle předsedy PSNV-CZ J. Boháče
 
Poučení a rady pro práci se včelami ve variantách nástavkových úlů po celý rok
 
           
           
 
 
 
          
 
            Toto poprvé jenom nástavkové kalendárium bylo v roce 1999 v časopise Včelařství. Přesto, vážení včelaři, i když včelaříte v jiných úlech, po tomto zjištění tyto informace neodkládejte, protože dosti nového je společné pro všechny úlové systémy a právě z nástavkových způsobů bylo již mnoho převzato do jiných provozních metod. Rovněž zjistíte v čem se odlišuje od známého středoevropského včelaření. Je to zejména jeho jednoduchostí, efektivnosti a přístupností. Čím je nástavek vyšší, tím více se může podobat klasickému včelaření.
           
            Když jsem v roce 1976 napsal prvou sérii článků o využití světových nástavkových zkušeností, bylo středoevropské nástavkaření dosud v plenkách. Ojedinělé průkopnické články, zejména včelařů z povolání, které jsme se dočítali v překladech, podněcovaly k následování. Z výzkumníků to byli zejména americký Farrar, německoanglický bratr Adam a rakouský Bretschko. Teprve později se přidaly evropské včelařské ústavy. Švýcarský Liebefeld a německé Hohenheim a Erlangen, které ve svých programech mají také výzkum včelařských technologií, oba poslední také nástavkových. Za 20 let se tedy hodně změnilo a my máme dnes své vlastní středoevropské zkušenosti, které se v mnohém podobají zámořským, ale v mnohém se také liší vzhledem ke snůškovým podmínkám. V krátkých článcích kalendária je možno jen upozornit co je třeba provádět a podrobnější informace je nutno hledat v literatuře a článcích v našem časopise. Vše je však ve vývinu a nejméně za 10 let by bylo třeba vždy něco poopravit v našich znalostech a provozních metodách, dle novějších poznatků.
           
            Sám včelařím již 25 let v Langstrothově upraveném, nízkonástavkovém systému podle Farrara a cesta v zajetí Budečáků nebyla jednoduchá. Neznám řepku, jen ovocné stromy, pampelišku, javor a malinu. Lesní snůška v červnu a červenci je u nás jen v ojedinělých rocích. Přesto u mne dnes jarní snůška vždy dělá 2/3 a v mnoha létech celý výnos. Jarní snůška, vzhledem k zazimovaným silným a dvoumatkovým včelstvům, je také rozhodující pro jarní opýlení. Výhody nízkého nástavku zejména pro med, vedle jednoduché práce s celými nástavky, skutečně oceníte až ve stáří. Poslední Tachovský nástavek s medem a včelami jsem upustil asi před pěti léty. Pak jsem je věnoval včelařskému kroužku. Prostě není k unesení !
           
            Dnes můžeme rozeznat 3 včelařské nástavkové technologie: Vyšší nástavky, jejichž představitelem je ve světě Langstrothův rámek s výškou 23,2 om, nízkonástavkový systém s výškou rámku od 13 do asi 18 cm a systém smíšený, tj. kombinace vysokých a nízkých nástavků. Původní představitel zde je úl Dadantův s výškou rámku 28,5 cm v plodišti a nízkými rámky v nástavcích pro med. Každá tato technologie má své výhody a nevýhody a své příznivce. Důležité tedy je, abychom měli do budoucna jednotný půdorys nástavků s deseti rámky a výška se dá i dodatečně upravit. Pak je možno vyzkoušet vše, aniž bychom museli zahodit ostatní příslušenství úlu. K tomuto technickému řešení směřuje dnes tzv. Evropská úlová soustava. Světová rámková délka (pojmenování šířka je náš pozůstatek zadováků) je v metrické soustavě 44,8 cm.
 
Včelařská technologie se dnes v průběhu roku rozděluje na 5 časových úseků:
Počátek včelařského roku - srpen až září:
1. Upravit prostor včelstev pro zimu, nejlépe již po posledním vytočení v červenci.
    Vícenástavková včelstva ihned plně nakrmit + - 20 kg zimních zásob.
    Současná kontrola přítomnosti matky dle plodu.
    Jednoprostorová včelstva musí mít prostor pro plodování.
 
Přezimování - říjen až únor:
1. Léčení Varroázy dle vyhlášky OVS.
2. Periodická kontrola stanovišť.  Stačí 1x za 14 dnů.
3. Konec ledna/začátek února odběr měli k diagnostice Varroázy.
Vedení včelstev v časném jaru - březen až duben:
1. Kontrola zásob nahlédnutím neb vážením (mincíř).
    Jinak až do květu třešní klid.
2. Eventuelní doléčení Varroázy dle nařízení OVS - diagnóza měli.
Vedení včelstev během času rojení - květen až červen:
1. Předcházení rojení přestavováním a přidáváním nástavků a mezistěn, odběrem plodu a včel, dělením a tvorbou plodových oddělků.
2. Kontrola rojové nálady naklopením nástavků a příp. zásahy.
3. Integrovaný chov matek - součást provozní metody.
4. Kočování.
Medobraní - červen až červenec:
1. Vytáčení jarního, lesního neb smíšeného medu. Patří sem také starosti s jeho vhodným prodejem.
2. Diagnóza měli. Při denním přirozeném spadu 10 a více roztočů Varroa d. okamžitě léčit.
3. Po vytočení úprava zimního prostoru, současně kontrola přítomnosti mladého plodu a nakrmení zimní potravy. Včelstvo nesmí být bez zásob, prostoru pro plodování a také bez matky.
           
            V lednu je tedy na včelnici klid. Velká česna opatřená mřížkou, vrchní otevřená očka, případně zasíťovaná dna zajišťují včelstvům dostatek vzduchu a odvětrání vodní páry. Není tedy obava z ucpání česen. Vysoká dna nám usnadňují odběr měli. Máme proto čas na zásadní otázky.
 
            Zimovat včelstva v teple ?
            Udržení tepla včelstvům byla dříve dávána velká důležitost. V 19. století byla ve střední Evropě včelstva na zimu dávána také do tmavých komor nebo vykopaných stébníků. Byl to tenkrát nejtěžší problém chovu včel. Také dnes je mezi včelaři široce uplatňováno mínění, že včelstva musí být během zimy udržována v teple a proto zúženě. Přitom je mnohdy méně dbáno, že v úlu musí být nejen prostor pro včely, ale také více místa pro zásoby medu, cukru či pylu. Včely vyhřívají pouze svůj zimní hrozen a ne úl. To je známo již z rozsáhlého amerického výzkumu po roce 1930 a dále bylo mnohokráte potvrzeno. Na neobsazených plástech s krmivem je skoro stejně tak chladno jako mimo úl venku. Kdo je odebere, aby včelstva zúžil a udržel tepleji, dělá chybu a problémy zimování. Také v "teplém" úle potřebují včelstva zimní potravu. "Teplým" zimováním bude způsobeno delší a časnější plodování a potom včelstvo spotřebuje více potravy než ve "studeném", viditelně špatně izolovaném úlu. Neplodující včelstvo má velmi malou spotřebu. Široce otevřená česna, otevřená očka ve vrchních nástavcích pečují o to, aby včelstva měla dostatek potřebného kyslíku a svým chováním se lépe přizpůsobila vnější teplotě. To se nám podaří ještě lépe když včelstva zimují na otevřeném zasíťovaném dně (výzkum Hohenheim). Potom tloušťka stěny úlu nebo její nákladné izolování nehraje žádnou roli. Stačí jednoduchý dřevěný nástavkový úl, který má v USA pouze tloušťku stěny 19 mm. Evropský systém se drží tloušťky 25 mm.
 
 
 
           
 
            Únor je druhým měsícem kritické rozvojové fáze. Na včelnici stále klid. Koncem února pozorování hromadných proletů. Předem odstranit mřížky z česen. Horní očka je možno předem uzavřít k udržení vyšší vlhkosti pro následné plodování (lidský názor). Po proletu vysypat mrtvolky z podložek a zasíťovaná dna, pokud není podložka pod sítí, nechat již celoročně otevřená. Včely při zimním plodování odebírají kondenzovanou vodu na neprodyšném stropě z folie PVC nebo Al. U smíšeného provozu a systému Dadant po hromadném proletu podsazují včelaři (ing. Řeháček) vrchní nízký nástavek se zásobami pod vysoký plodištní. Plodiště se dostává pod uteplené víko. Totéž je možné u nízkých nástavků když není v nejvrchnějším plod. Vrchní dva se přehodí. Vedeme-li včelstva dvoumatkově (oddělky nad včelstvem), nahradíme mezidno po proletu mateří mřížkou. Podezřelá včelstva (bezmatečnost) v teplém dnu zkontrolujeme na plod. V negativním případě preventivně spojíme s kterýmkoli oddělkem v nástavku. V tomto čase bez novin, ale spojovat jen zdravá včelstva !
 
            Únor, mimo manuelní přípravy na další sezónu, nám opět poskytuje mnoho času ke zvýšení znalostí o našich včelách a k vylepšení naší provozní metody. Studiem časopisů, novějších knih o včelách a návštěvou přednášek znalých včelařských odborníků. Právě nástavkové včelaření vyžaduje více víry ve skutečný výzkum, znalost přirozeného vývoje včelstva - populační dynamiky, kterou se řídí i toto nástavkové kalendárium.
            
            Do květu třešní rozeznáváme 1. vývojovou fázi (Bretschko). Včelstva jsou při vyrušování silně náchylná ke stresům. Vyžadují klid ! Během zimy umírající včely se pokoušejí opustit úl. To se jim podaří také když není příliš chladno a velmi dobře otevřenými očky v nástavcích. Pouze při velmi nízkých teplotách, hluboko pod nulu, padají zimní mrtvolky na dno úlu. Během zimy včely vyletují a nevrací se. Včelař, pokud není sníh, to ani nepozoruje a včelstva slábnou. Teprve novým plodováním, když je větší přírůstek než úbytek, včelstva sílí. Asi na konci 1. vývojové fáze (třešeň) teprve vyrovnávají svoji zazimovanou sílu i když dojmy včelařů, způsobené rozvolněním zimního hroznu, bývají jiné. Klíč k maximálnímu využití květnové snůšky je tedy v zazimování velmi silných včelstev, případně v jejich jarním posilování, což je vlastně také dvoumatkový způsob. I jarní snůškové včelstvo by mělo mít nejméně 30 000 včel. Nástavkový způsob a manipulace s oddělky spojená s protirojovou prevencí a integrovaným chovem matek nám k tomu dávají příležitost.
            
            Vraťme se ještě k nástavkovým úlům. "Prostorový obsah úlu je jistě nejdůležitějším faktorem, který podstatně ovlivňuje výtěžek medu" - bratr Adam. Jednoduchý nástavkový úl, vzhledem k současným cenám řemeslných výrobků, si může včelař vyrobit sám. Stačí mu k tomu okružní pila a vrtačka. Snad se jednou dočkáme, že se takovéto úly, pro méně šikovné, budou lacino prodávat také v přířezech s návodem k sestaveni, jako je tomu již ku př. v Německu. Nástavek v jednoduchém provedení jsou vlastně desky z prken spojené hřebíky nebo šrouby případně za pomoci vodovzdorného lepidla. 2 desky mají zářez pro rámek, 1 deska vyvrtané očko a nástavek je hotov. V pražské knihovně ČSV je si možno vypůjčit plánky s popisem ke stavbě, které také vyšly jako příloha časopisu Včelařství 3 a 4/2002. Vnější nátěr musí být proveden propustnými lazurovacími laky, ne barvou ! Barevně je možno odlišit pouze dno. Barva úlu by měla být přizpůsobena okolní přírodě. Včelaři produkující Biomed natírají dřevěné úly pouze ekologickými nátěrovými hmotami.
            
            PROČ DŘEVO ?        
            Pro vývoj včelstev nehraje žádnou roli zda je úl ze dřeva nebo plastické (umělé) hmoty. Úly z pěnových plastických hmot lépe izolují, což se projeví pouze v o něco menší spotřebě potravy (výzkum Hohenheim). Pro hygienu plástů je tak jako tak doporučitelné, včelstva celoročně a také v zimě držet na otevřeném, zasíťovaném dně, nebo jinak vzdušném s velkým česnem a otevřenými očky. Potom izolace stěn nástavků nemá význam. Úly z pěnových plastických hmot jsou lehčí, ale objemově větší. Proto při kočování potřebují na přívěsu více místa. Rozhodnutí pro pěnovou plastickou hmotu nebo dřevo je v prvé řadě otázka ekologického nazírání. Včelaři o sobě rádi tvrdí, že chovem včel vykonávají značný přínos pro ochranu přírody a přírodního prostředí. Jako ochránci přírody neměli bychom používat žádný materiál, který při produkci a likvidaci zatěžuje životní prostředí. Z hlediska spotřebitele medu je to vychvalovaný přírodní produkt vyrobený v "umělé" hmotě. Mimo to přírodním obydlím včelstva byl odedávna dutý strom ze dřeva.
            
            Podle zkušeností bratra Adama: "Úplnost či dokonalost úlu nespočívá v náročné konstrukci, ale spíše v extrémní jednoduchosti. Stejnou důležitost připisuji solidní, trvanlivé konstrukci všech úlových dílů a také stabilnímu rámku. Zde by se nemělo šetřit." Proto životnost takovýchto úlů je mnohem delší a životnost plastových úlů vyráběných v Evropě dnes neodpovídá ceně. Pěnové plasty jsou odpadem ke specielní likvidaci a rozhodně by se neměly volně spalovat nebo pohazovat v přírodě.
            
            Dřevo úlu i po řádném vysušení střídavým vlhnutím pracuje. Zdaleka ne však tak, jako plastická hmota na slunci. Z tohoto důvodu musíme uspořádat boční stěny nástavku tak, aby jádrová (pravá) strana dřeva desky směřovala ven. Tak se zamezí pozdějším trhlinám. Jemnější spojení čepováním (strojní cinkování) nutno rychle sesadit dohromady. Pozdější vlhkostní deformace to mohou znesnadnit. Toto čepování je proveditelné rovněž na okružní pile způsobem "zub po zubu" za pomoci příčného pravítka fréza, nakloněná pila.
            
            Proč sesazovat nástavky s plásty jen "natupo" bez zářezů ?
            Zářezy (falce) mají zabraňovat posunutí nástavků, zejména přikočování. Světový Langstrothův úl ani Dadantův je nemá. Tyto zářezy mají více nedostatků. Zejména dochází k většímu mačkání včel při přestavování nástavků. Ztěžují tzv. kontrolu naklopením nástavku během rojového času. Ke spojování nástavků během převozu jsou na evropském trhu spojovací pásy v různém provedení a je možno využít i extrémně jednoduchých způsobů. Při stabilním včelaření se mi ještě nestalo, že by úly zboural vítr, přestože mají z části i v zimě 5 - 8 nízkých nástavků a víko není zatížené.
            
            Velká část našich včelařů se musí mnohem více oprostit od viry v "zázračnost" úlu. Musí se naučit posuzovat a tvořit silná včelstva do zimy. Tuto zkušenost zanechal světovému včelařství v 60 létech americký Dr. Farrar a připomínám rovněž poslední německý výzkum "100 včelstev" (Dynamika včelí populace - Včelařství 12/97 a OVP 1/98).
 
 
 
           
 
            Na včelnici ještě klid. Silná včelstva zimují ve 2 až 4 nástavcích dle výšky nástavku a mají dostatek prostoru k rozvoji. Zásob bylo dodáno dostatek v červenci a srpnu minulého roku, včetně pylových plástů. Velká spotřeba teprve začíná. Ve včelstvu jsou rovněž trubčí plásty. Léčení nosémy u takovýchto včelstev většinou odpadá. Uteplování odpadá, zužování odpadá. Žádné tzv. podněcování, žádné pylové doplňky a těsta.
Nutné práce: Kontrola zásob dle hmotnosti úlu nadzvednutím zadního okraje dna (odhad nebo mincíř). Doléčení včelstev proti Varroáze dle pokynů OVS na základě výsledků diagnostiky zimní měli.
            
            21. března končí kalendářní zima. Nástavková včelstva zimují v zimním hroznu, který zdaleka nemá tvar tzv. chumáče. Silné včelstvo obsedá 6 plástových uliček, ale ne po celé délce. Na povrchu vytváří hustý "kožich", který má izolační schopnosti. Má-li silně včelstvo na počátku srpna 2 vysoké nebo 4 nízké nástavky včel, v zimě je to méně, asi 1/3 stávajícího prostoru. V neobsazených uličkách je stejně velká zima jako venku před česny. Včelstvo přesto nezmrzne. Zmrznout může jen tehdy, když nemá žádné zásoby. Pokud včelstvo nemá plod je v hroznu teplota asi 20°C. S nástupem plodování, kolem měsíce února kdy se denní teploty zvednou asi na 60 C, zvýší se uvnitř teplota na potřebných 35°C. Takto jsou zahřívány jen plochy plodu. Naopak studeně uložená zimní potrava zůstává déle čerstvá. Při oteplení v březnu se hrozen dočasně rozpouští a dělá dojem zesílení včelstev. Nedejte se ale mýlit. Zpravidla včelstvo zeslábne až do poloviny března, kdy se začne líhnout první plod o 1/4 až 1/3. Tento údaj je ovlivněn stanovištěm, počasím, nemocemi a také včelařem. Špatně ošetřená včelstva mohou během zimy zahynout. Plodování a s tím zvýšený výkon topení mají vliv nejenom na vyšší spotřebu. Větší látková výměna, zvláště při zpracování pylu na krmnou kašičku, zanechává také více zbytků, které rychleji plní výkalový váček. Jeho kapacita není neomezená. Včely musí častěji absolvovat očišťovací prolet. Špatné počasí může zapříčinit jejich onemocnění a kálení v úle. Včelstvo stagnuje a slábne. Včelař takovýmto včelstvům nemůže, nebo jen omezeně, pomoci. Silnější včelstva se s takovouto situací opět vyrovnají snáze než slabší. Pomoc včelaře je v zazimování jen silných včelstev.
            
            Rovněž teplé počasí uprostřed zimy se může nepříznivě projevit. Plodování a příchod dalšího mrazivého období. Proto se nesmí včelstva na zimu uteplovat (zužovat) a výhodné je zimování na zasíťovaném nebo jinak odvětraném dně.  "Teplá hlava a studené nohy" obrazně, to je pro včelstvo výhoda.
            
            Když kvete líska dříve než normálně, začínají také včelstva s dřívějším plodováním a rychleji rozšiřují plodové hnízdo. Na rozdíl od vegetace nenechají se pozdějším ochlazením zastavit. Pouze déle trvající chladna způsobují omezení plodování. Včelstva na stanovišti se na počátku jara vyvíjejí většinou velmi rozdílně. Platí pravidlo: čím silnější při vyzimování, tím intenzivněji začínají s plodováním, tím rychleji rostou, tím více nektaru a pylu později přinášejí, ale tím dříve se dostávají do rojové nálady. Velikost plodování nejen v časném jaru je tedy závislá na počtu včel a musím opět říci ne na úlové stěně. Vysoký rámek v Dadantově systému umožňuje brzo na jaře také větší rozsah plodování, ale také má své nevýhody. Včelstvo s 10 000 včelami může si dovolit více plodu než včelstvo s 5 000 včelami, ale ne tolik jako včelstvo, které má 20 000 včel a více. Slabší včelstva, která většinou relativně zakladou více plodu než silnější, mají větší problémy s výkyvy počasí. Svůj nedostatek dohoní později a mohou být zrovna tak dobrá jako ta, která vyšla lépe ze zimy. To se jim podaří vlastní silou. Pomoc včelaře není nutná. Včelař pro vývoj svých včelstev nepotřebuje dělat nic, nebo jen velmi málo. Musí dávat pouze pozor na stav zásob, později včelstva v pravý čas rozšiřovat, aby jim nechyběl prostor.
            
            Zimní spotřeba je závislá na síle včelstva a kdy přestane na podzim plodovat a kdy v zimě opět s plodováním začne. Mimo to na počasí a jak dobře je úl izolován neboť izolace od životního prostředí zpožďuje na jaře, resp. v zimě, začátek plodování. V září a říjnu (po nakrmení) ubude ve včelstvu asi 4 - 8 kg zásob. V listopadu, prosinci a lednu spotřebuje bezplodé kraňské včelstvo asi
1 kg za měsíc. V únoru, když začne s plodováním je spotřeba 1 - 2 kg, v březnu a dubnu 3 - 5 kg měsíčně. Součet je mezi 14 - 23 kg zimní a zejména jarní potravy. Ovlivnit to může v některých oblastech pouze přínos pylu a nektaru v těchto měsících. Lépe je, když včelstva mají na jaře, zejména v dubnu, ještě dostatek potravy v plástech. Potom se mohou vyvíjet plynule a nezávisle na snůšce a počasí. Každé krmení na jaře je dodatečným zatížením zimních včel zpracováním potravy. Právě těch včel, které budeme potřebovat v časné snůšce z květů.
            
            Mladá včelstva, loňské oddělky a smetence, se vzhledem ke své početní síle vitálněji rozvíjejí, obzvláště jsou-li zimována na mezidně nad včelstvy a podporovány jejich teplem. Než je spojíme v dvoumatková včelstva, mohou nám po vyzimování posloužit k výměnám neb ztrátám matek, posilování a také k udržení stavu včelstev při případných zimních ztrátách. Těmto se mnohdy nevyhne ani zkušený včelař. Oddělků není nikdy dost. Může si je dovolit včelař, který si vyrobil dostatek jednoduchých nástavků. Oddělky nám pomohou v každé roční situaci. Mladá včelstva jsou také méně zamořena roztoči Varroa, obzvláště byla-li vytvořena brzo na jaře jen z mála plodu (výzkum Hohenheim). Mezidna a rámková krmítka do nástavků pro oddělky dosud nejsou v obchodech. Je ještě čas abychom si je vyrobili sami. Kdo si představuje, že nástavkový úl má jen 3 nástavky, těžko se mu nástavkově včelaří.
 
 
           
 
            Na včelnici je ještě relativně klid. Včelstva se vyvíjí v souladu se svým genetickým programem a okolní přírodou. V měsíci dubnu, po odkvětu jívy, se široce rozvíjí plodování a proto je důležité, aby v úle bylo ještě dostatek zimní potravy, nejméně ještě 6-10 kg. Včelstva bez zásob jsou většinou ta nejsilnější, neboť více plodují a tím více spotřebují. Krmení na jaře nejenže zkracuje život zimním včelám, ale před snůškou je také nebezpečí poškození medu. V této době je nejlépe dokrmit vlastním medem nebo odebrat zavíčkované zásoby včelstvům, kterým to nebude chybět. Slabší včelstva, dle letového provozu, je možno ještě posílit nasazením kteréhokoli oddělku v nástavku. Do slunovratu v červnu bez novin. Ve včelstvech jsou již trubčí plásty.
            
            Během naše ho včelaření učíme se včelstva pozorovat, odhadovat jejich rozvoj a potřeby a ne za každou cenu rozebírat. To má vliv na jejich agresivnost a tudíž i na naše soužití.
            
            Vzhledem ke klasickému včelaření odpadá: rozšiřování prostoru po plástech, přidávání zásobních plástů s pylem, případně s medem neb cukrovou potravou. Zásoby v dostatečném množství, včetně pylu, jsou v úle již od loňského července.
            
            Rozkvětem třešně, koncem dubna / začátkem května, končí prvá nerušená rozvojová fáze a začíná druhá, jež se vyznačuje strmým vzestupem plodování. Včelstva vyrovnávají svoji zazimovanou sílu počtu včel, včelstva začnou narůstat a jsou méně náchylná ke stresům. To je konec klidu včelaře. V dubnu začíná tvorba velkého maxima plodu a včel, které končí letním slunovratem. V měsíci dubnu, květnu a červnu se tvoří předpoklad k silnému zazimování.
            
            KTERÉ VČELY SE ZÚČASTNÍ JARNÍ SNŮŠKY ?         
            Výnos také z jarní květové snůšky je závislý na počtu létavek, které jsou k dispozici. Proto výnosy z těchto snůšek se pohybují v tak širokém rozmezí, dle způsobu včelaření a také prostoru úlové soustavy. Časná snůška je využívána při plném růstu plodového tělesa. Teploty koncem dubna a v květnu jsou vždy poměrně nízké, to znamená, že mnoho včel musí zůstat v úle, aby živilo a ohřívalo plod. Proto musí být včelstvo mnohem silnější než kupř. v letní snůšce, po dosažení maxima plodování kolem letního slunovratu. V 1. sestupné fázi pak nejen plodování ubývá, ale teploty jsou nepoměrně vyšší. Takto byl koncipován tzv. středoevropský způsob. V dnešní době, kdy letní a zejména lesní snůšky jsou mnohdy vyjímkou, musíme mít připravena včelstva již na květnovou snůšku, která se stává snůškou hlavní. Vedle široce pěstované řepky, jsou to zejména v podhorských oblastech také ovocné stromy, pampeliška (smetánka) a javor. 0 něco později pak zahradní a lesní malina. Ideální využití je při dosáhnutí maxima již ke konci časné snůšky, protože největší sběrací motivace je u naší kraňky asi týdny před jeho dosažením. Pak se včelstvo obyčejně rojí, čemuž musí včelař preventivně zabránit odčerpáváním (zeslabováním, dělením až na 2 poloviny) a tvorbou nových mladých včelstev. Odčerpáváním se plodové maximum posune a včelstva se znovu rozplodují.
            
            Předpoklad pro optimální využití časné snůšky jsme připravovali již téměř v celém předešlém roce. Jeho konečný výsledek byl zimování včelstev kolem 2,5 kg. To znamená 2 vyšší nástavky neb minimálně 3 nízké nástavky. U Dadantova systému je to jeden vysoký a jeden nízký, který tvoří komoru s krmivem pro přezimování. Abychom toho dosáhli musí včelstvo v maximu obsedat nejméně dvojnásobný prostor. Proto na zazimovanou velikost mají vliv měsíce duben, květen a červen. Vyrojené včelstvo tuto zimní velikost již nemůže dosáhnout. Proto získávání přebytků jarní snůšky je něco, co si v dnešní době vymyslel člověk a bez jeho přičinění bude jarní snůška vždy využita převážně jen k růstu včelstev. Sem patří také umělá tvorba mladých včelstev, oddělky a smetence. V podstatě "konzervace" přebytků včelího materiálu pro podzimní a jarní posilování nebo tvorbu nových včelstev.
            
            Za předpokladu, že vývoj včely trvá 3 týdny, délka života krátkověké jarní včely max. 4 - 5 týdnů a jarní snůška, kupř. u mne pampeliška začíná až 10.5, ale i dříve, musí se létavky pro tuto max. 14 dní trvající snůšku, začít vyvíjet v době od 8. března do maximálně 31. března, aby nejstarší krátkověké včely se ještě zúčastnily této snůšky. Jsou to tedy včely nakladené ještě z části v kalendářní zimě. To předpokládá opět silné včelstvo a dostatek také pylových zásob v zimní potravě. Vezmeme-li v úvahu vývoj počasí, konkrétně množství slunečního záření a to, že bez pylu není většího plodování, výzkumy o nemožnosti narušení programu včelstva, zde je myšleno jakékoli podněcování, pak musíme konkrétně počítat jen s množstvím létavek přezimovaných. Ty jsou jedině jisté. Mladé včely nakladené u mne po 31.3. pouze tyto létavky uvolňují pro snůšku. Na druhé straně víme, že nejcennější dlouhověké včely se dožívají konce května. Jsou to včely, které dle Fluriho matka nakladla až po 15. srpnu. (Pozn. 2002 - při novější zjištěné životnosti letních včel jen max. 3 týdny, posouvá se datum nakladení včel pro časnou snůšku ještě asi do 10 dubna.)
            
            OBNOVA VČELÍHO DÍLA
            Stavba nového díla je nejpracnější v plodišti Dadantových systémů (smíšený provoz vysokých a nízkých nástavků). Obzvláště systémy, které mají jenom 10 nebo ještě méně plástů v plodišti, tj. vysokém plodišťním nástavku, vyžadují vytažení starších plástů ještě dříve, než jsou zaplodovány a zavěšení rámků s mezistěnami k plodovému hnízdu. (Pozn. 2002 - novější řešení u tohoto systému podle ing. K. Čermáka, je přidávání mezistěn na okraje již před zimním nakrmením.)
 
            U obou ostatních úlových. sestav přidávají se mezistěny až ve snůšce s celými nástavky. Ty si připravíme již nyní předem, aby v květnu proběhlo vše rychle a včas. Na okraje nástavků dáme souše a doprostřed, obzvláště u vyšších nástavků, tzv. plástové jádro, nejlépe z panenských plástů, které jsme nechali vystavět minulý rok v medníkovém prostoru. Tyto ukládám včelotěsně, mokré od medu, v odvětraných komínech z nástavků voIně venku. Dole a nahoře síťovina (kočovné síto). Plástové jádro urychluje přechod matky do nástavku. Zbytek prostoru nástavku je  vyplněn rámky s mezistěnami. Současné si připravíme také nástavky z vytříděných souší pro pozdější med.
 
 
           
 
            Květen je prvým měsícem druhé, strmé rozvojové fáze. Včelstva dokončují výměnu zimní generace a začínají sílit. To případně poznáme zejména ve vysokém podmetu dna pod stavební uzávěrou. Nesmíme zapomenout, že nové včely se líhnou i ve špatném počasí. Včely potřebují 3x více místa než plod. Matka v měsících květen a červen klade kolem 2 000 vajíček denně. Když je to bez přerušování 3 týdny, potom je přes 40 000 buněk zaplodováno. Proto je lépe přidat nástavek dříve než budou v podmetu !
            
            Prvé rozšíření provedeme záměnou nástavků u nás na začátku rozkvětu pampelišky. Zbylé zimní cukrové zásoby v nejhořejším nástavku přijdou až na dno a nástavky u nízkonástavkového úlu pak v obráceném pořadí. Po přehození nahradíme případně špatné plásty odspodu světlými soušemi nebo již mezistěnami. Tím jsme uvolnili matce místo pro kladení a včelám pro donášení snůšky. Rámek/y/ ke stavbě trubčiny dáme, nebo již zakladené přeložíme, do spodního nástavka. U dvoumatečných včelstev vrchní oddělek s mladou matkou dáme dolů nad přehozené zbytky zimních zásob. Nástavky s plodem starší matky nahoru. Mřížku u nízkonástavkových včelstev již můžeme odebrat. U Dadantova systému přidáme nízký nástavek pro med. Další nástavky pro med přidáváme při trvající snůšce vždy nad plodiště pod nástavky již nejméně ze 2/3 zanešené nebo zavíčkované. Přidání provedeme vždy až navečer, protože všechny zásahy do včel během snůšky ruší sběrací aktivitu. Nedostatečně silná včelstva předčasně nerozšiřujeme. To platí zejména pro vyšší nástavky. Naopak pozdě přidaný nástavek znamená rojovou náladu.
            
            Případné použiti mateří mřížky v této době nesmi omezovat matku v kladení. Mřížku nyní dáváme až na druhý vyšší nebo třetí nízký nástavek. V tomto čase je to otázka maxima a velikosti včelstva pro zimování. Teprve po letním slunovratu může přijít mřížka níže. Očka v medníkových nástavcích uzavřeme, což omezuje nošení pylu do těchto nástavků. Vzhledem ke klasickým úlovým soustavám odpadá převěšování jednotlivých plástů.
            
            KAM PŘIJDE NÁSTAVEK S MEZISTĚNAMI ?
            Přírodní včelstva protahovala vždy plástovou stavbu směrem dolů, tlačena vrchními zásobami medu. My však chceme aby stavěla, když tam tyto zásoby mnohdy ještě nejsou. Proto vzniklo různé vkládání mezistěn vedle a do plodového hnízda. Vkládání celých nástavků s mezistěnami mezi plodové těleso bude vždy rušícím faktorem a to čím je nástavek vyšší. Plodové hnízdo se uměle protahuje. To může zvládnout jen silné včelstvo při dobré snůšce.
            
            Naši včelaři byli vždy zvyklí, že mezistěna musí být po vystavění zakladena. Praxe nás však naučila, že včely nejlépe staví mezistěny nad plodovým hnízdem, tedy v prostoru pro med. K získávání kvalitního medu, bez možných reziduí z plástů z plodiště, vede světové včelařství k používání nezakladených plástů pro med. To zejména v těch zemích, kde je "nejkvalitnější" med světlý. Proto se mezistěny nechávají stavět a zanést medem a teprve v druhém roce se, jako panenské plásty, dávají do plodiště. Při získávání vřesového medu a dále u systému Dadant lze jen těžko uvažovat o zakladených plástech pro med.
            
            Měsíc květen je také příležitostí k získávání pylu a pylových plástů pro zazimování včelstev a pro oddělky. Kupř. v podsazených nástavcích, kde mřížka je pod plodovým tělesem. Pro tento účel můžeme je nechat již také zakrmit cukrovou potravou ve zvláštním včelstvu (továrna na krmivo). Takové nástavky pak uložíme pro zimní zásoby.
            
            PROTIROJOVÁ PREVENCE
            I v nástavkovém úlu mohou malovčelaři použít kontrolní stavební rámek. Dáváme jej na okraj plodového hnízda do horních nástavků. Potom nám slouží:
·             1. Jako barometr rojové nálady.
·             2. Mírní rojovou náladu při vyřezávání.
·             3. Jako past na roztoče Varroa .
·             4. Vyřezané trubčí dílo je vosk bez reziduí.
            Použití stavebního rámku vyžaduje mnoho pravidelné práce a lze se bez něho obejít.
            Růst včelstva na jaře patří k vrozeným vlastnostem včelstva a je přirozený a nutný k přežití. Pouze kdo dostatečně sbírá zásoby může přežít zimu. Včelstvo má k tomu 2 předpoklady:
·             1. Píli každé jednotlivé včely
·             2. armádu dělnic, která z ekonomických důvodů narůstá teprve po přezimování.
            
            Nárůst včelstva je také předpokladem rozmnožování. V květnu výkon kladení matky dosahuje svůj výškový bod. Tři týdny po dosažení maxima kladení líhne se každý den kolem 2 000 mladých včel, které se později stávají kojičkami a potom stavitelkami. Není-li uspokojen pud péče o plod a pud stavební, probudí se rojový pud. Čekat jej můžeme nejprve u nejsilněji přezimovaných včelstev. Rovněž omezení plodiště zamedováním jej vyvolá. Když včelař nezasáhne, včely si poradí sami a dělají kroky k rojení. Každá včela si již předem vytváří tukobílkovinné tělísko a na odlet si sebou bere asi 50 mg medu. 2 kg včel a 1 kg medu to je roj. Mnohem horší však je, že včelstvo již mnohem dříve ztratilo sběrací motivaci, protože přestává chovat nový plod.
            
            K protirojové prevenci tedy patří:
·             1. Dostatek místa pro plodováni, tzv."otevřené plodové hnízdo" a stavba na mezistěnách.  
·                 Přidání neb přehození nástavků.
·             2. Odčerpávání plodu a včel a tvorba oddělků spojená též s chovem matek.
·             3. Záměna stanovišť silných a slabých včelstev nebo jen výměna jejich medníkových nástavků       se včelami.
            K zabránění rojení pak:
·             1. Mezioddělek se starou matkou.
·             2. Dělení včelstva na dvě poloviny a přeletáky na plod nebo na oddělek.
            
            Kontrolu příprav na rojení provádíme naklopením plodištních nástavků, kde na spodních užších loučkách rámků vidíme počátky matečníků. Naklopení nám mohou právě stěžovat nástavky se zářezy (falcy).
            
            Zeslabené včelstvo vyrojením, pokud včelař nezasáhne, mnoha již nepřinese. Včelstva a oddělky v nástavcích nám opět dávají příležitost i tento stav napravit.
 
 
 
           
 
            Červen je posledním měsícem 2. rozvojové fáze. Normální, neposilované a nevyrojené včelstvo dosahuje kolem letního slunovratu (21.6.) své plodovací maximum a o tři týdny později maximum populace, které jak jsme si řekli má vliv na zazimovanou sílu. Je to přibližně jedna polovina početního stavu včelstva z maxima populace.
            
            V měsíci červnu se vytáčí řepkový med, který musí být buď zcela zavíčkován nebo minimálně ze 2/3. Nezralý med má vysoký obsah vody a později kvasí a hořkne. Kde není řepka je možno, pro drobný prodej, květový med v úlu ponechat a vytočit společně s letní snůškou jako kvalitní med smíšený.
            
            Při odvíčkovávání medných plástů chci upozornit na odvíčkovací vidličky vyráběné v sousedním Německu pod názvy "Record" nebo "Ideál". Jsou z nerezového materiálu, tenčí jehly než u našich vidliček, o 10 mm delší a na konci mírně prohnuté. Z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit. Skutečně pohodlně urychlují odvíčkovávání. Je znát rozdíl ! Současně jsou už výrobci i u nás (2002) a jsou ve včelařských prodejnách.
            
            Ve včelstvu musí zůstat v plodišti nejméně 7 kg zásob (polovina vlastní spotřeby) pro snůškovou přestávku do lesní snůšky asi 3 týdny. Někteří včelaři, pro udržení plodování, nasazují dočasně krmnou komoru (nízký nástavek s cukrovými zásobami), který se při nasazení další snůšky opět odejme. Při krmení ve snůškové mezeře je možno použít cukrovou kaši 1:5, nebo tekuté krmivo do 250 g za den. Odběr je tak malý, že ani nestačí ke krmení plodu. Kraňská včela bez přílivu potravy strádá a omezí plodování, což má v červnu vliv na nižší maximum a oslabení sběrací motivace pro příští snůšku. Při takovémto pomocném krmení, opět dle výzkumu, se včelař nemusí bát o jakost svého medu. Pokud je snůška staráme se pouze o volné nástavky pro med.
            
            Populační maxima včelstev s jednou matkou se pohybují v nástavkových úlech kolem 40  tisíc včel. Maximální plodové hnízdo kraňky může mít asi 40 000 buněk plodu (zjištěno Fehrenbach 91). Jiní autoři zjistili spíše méně.
 
            INTEGROVANÝ CHOV MATEK
            Protirojovou prevenci zeslabováním včelstev o plodové plásty a mladé včely můžeme spojit s chovem mladých matek z vybraných včelstev nebo od inseminovaných matek. Vše na rámkové míře stanoviště.
            
            U nízkých nástavků v celém nástavku. Vyšší rámkové míry mohou mít v nástavku 2 - 4 oddělky s výletem na různé světové strany. Časně z jara, již v dubnu, můžeme chovat matky v tzv. sběrných oddělcích. Z každého silnějšího včelstva se v tuto dobu odebere jen 1 plodový plást a vytvoří se chovné včelstvo, kterému přidáme chovnou laťku s přelarvenými miskami. Včelstvo se pak rozdělí do oplodňovacích oddělků vždy s jedním matečníkem. Časný odběr jednoho plodového plástu oddálí vznik populačního maxima. Chov v oplodňáčcích a přidávání matek oddělkům popsal kupř. ing. Čermák v kalendáriu v roce 1998.
            
            Chtěl bych proto znovu upozornit na jednoduchou metodu chovu matek, která je v Německu známá jako metoda Stahlova a později ji rozpracoval Dr. Karl Weiss v Erlangen (Der Wochenend-Imker, 1980). Ze včelstva odebírám max. 4 nízké plodové plásty. Oklepnu neb ometu je od včel a vytvořím nad kterýmkoli včelstvem přes mřížku tzv. odsávač. Do nízkého nástavku přidám nejméně 2 pylomedové plásty a zbytek prostoru vyplním soušemi, případné mezistěnami. Zásobní plásty mohou také být uschované přebytečné plásty se zimním krmivem. Na okraji se ponechá místo pro rámkové krmítko, které se naplněné přidá pouze když není snůška a až po oddělení oplodňovacího oddělku mezidnem. Tím máme záruku, že v oddělku není matka. Do druhého dne odsávač nasaje k plodu mladé včely a přidají se přelarvované misky na příchytkách, které dnes koupíte kompletní v obchodě. 3 - 4 vhodně zapíchneme k otevřenému plodu na plást. Kontrola je možná již za dvě hodiny a můžeme provést nápravu. Načaté matečníky můžeme rozdělit druhý den oddělkům, které nabídnuté misky nepřijaly. Před líhnutím matek, nejpozději 12 den, nahradíme mateří mřížku mezidnem a ponecháme jen 1 matečník.
            
            Oplodňovací oddělek označíme u očka barevnou značkou a očko oddělku otevřeme. Očka spodních medníkových nástavků jsou uzavřena. Asi 25 den po přelarvování kontrolujeme kladení mladé matky. Mimo přelarvovací lžičky, případně zvětšující lupy a misek s příchytkami, nepotřebujeme žádné chovatelské pomůcky. Chov při matce je podobný tiché výměně a matka se přidává s celým nástavkem, ale ne dříve než 4 týdny po započetí kladení. Kdo chce takovýto oddělek přemístit, musí se postarat nejen o krmení, ale také o potřebnou vodu, ku př. nastříkáním do souše. Přemístěný oddělek ztratí již zalétané včely. Chov matek na nástavkové míře má jednu velkou přednost a sice, že nepřidáváme "zajíce v pytli". Matky lze testovat a také přezimovat.
            
            Využívání rojů
            V rojovém, tedy pro včely příznivém roce, pouhé odčerpávání nemůže zamezit vyrojení silných včelstev. Zde může pomoci jenom přeleták, záměna stanovišť silných včelstev za slabé nebo radikální dělení včelstev na 2 poloviny. Poslední zásah však nedává naději na využití lesní snůšky. Oba předešlé naopak ano.
            
            Vylétnutý roj se nechá sebrat již asi po jedné hodině, kdy matka se usídlí někde uprostřed hroznu a nechá se se včelami sklepnout. U většího roje můžeme použít pouze jeho část s matkou, podle velikosti nástavku, do kterého jej usazujeme. Zbytek nalétá zpět do původního úlu. Tím také zjistíme odkud pochází. Takovouto část roje usadíme na mezistěny do nástavku a máme další "oddělek". Je to vlastně "smetenec přes strom", který opět konzervuje přebytek včel na doby pozdější. Žádné věznění rojů ve sklepě a pod. neprovádím. Sypu je ihned vrchem do prázdného, vybaveného nástavku. Větší roje je naopak nutno sbírat na 2x až 3x a ihned vysypat, protože se do běžného rojáčku nevejdou, pokud je chceme usadit do více nástavků celé. Usazený roj, není-li snůška, musíme krmit nebo přidat plásty se zásobami. Zbytky rojů lze také posílit slabší včelstva nebo již vytvořené oddělky. Očekáváme-li ještě další snůšku usadí se buďto roj na původní stanoviště včelstva, kde bude posílen zbylými létavkami, nebo se vrátí vyrojenému včelstvu snůšková motivace přidáním již rozkladené matky s celým oddělkem, přes noviny, po vylámání matečníků. Včelstvo posílíme a s jistotou urychlíme včelami plánované zmlazení.
            
            V červnu organizují OV a ZO ČSV chovatelské (přelarvovací) dny k rozmnožování kvalitních kraňských matek. Jedna inseminovaná matka může stačit pro celou ZO, příp. i okres, pokud se toho naši funkcionáři schopně a obětavě ujmou. Celý smysl těchto akcí je zvýšit úroveň alespoň "oblastní" a tím i "zemské včely", která je u nás obecně chována. Chovatelské dny jsou jakýmsi nižším stupněm koupě a přenosu načatých matečníků.
 
 
           
 
            Přibližně po letním slunovratu (21.6.), u posilovaných včelstev dříve a u letošních mladých včelstev později, nastává již 1. sestupná fáze plodování. Včelstvo dosáhlo koncem měsíce června vrchol populace a podle plodové křivky, ať se děje cokoliv, jde to s ním již s kopce. Donáší ještě zásoby a pomalu se připravuje na zimu výměnou generace letních, krátkověkých včel za zimní dlouhověké. Do tohoto přirozeného života včel se ale vetřel člověk.
            
            Kolem poloviny měsíce vytáčíme poslední med. Buď smíšený nebo jenom lesní a někdy jen pouze jarní. S výhodou používáme výkluzy k oddělení včel od zásob. Kdo používá mateří mřížku má teď ulehčenou práci. Kde je podezření, že chybí matka, tzn. že chybí plod, provedeme zkoušku přidáním plástu s otevřeným plodem. Teprve, když zjistíme, že včelstvo na něm staví matečníky, přidáme matku neb oddělek s kladoucí matkou. V měsíci červenci je tento poslední způsob nejjistější.
            
            Přednost silných včelstev se projeví zejména v létech, kdy včelstva nemají žádnou větší snůškovou přestávku a neprojeví se jejich také větší spotřeba, která může činit kolem 0,5 kg denně. To je ztráta od květu maliny až 20 kg medu. Kočující včelař je zde ve výhodě, ale má více práce a starostí. Nemůžeme ale, ani v červnu ani v červenci, včelstvo vytočit a nechat jej hladovět. Nemůžeme ani dokrmit cukrem zásoby, když se ještě očekává snůška. Nedostatek zásob před dosažením maxima se projeví na plodování a později na velikosti včelstva pro zimu. Proto v červenci ihned, max. do 3 dnů po vytočení, upravíme nástavková plodiště pro zimování. Protože včelstvo se teď orientuje podle stavu zásob, prostoru, větrání úlu a současné početnosti k výchově zimních včel v 1. a 2. sestupné fázi. Včelstvo by mělo mít v této době skoro dvojnásobný prostor než v zimě obsedá. 2 vyšší nástavky, nebo 3-4 nízké nástavky. U Dadantova systému 1 vysoký a 1 nízký. Nástavky s pylem odspodu přijdou až zcela nahoru a doplníme je přebytky pylových plástů z května, případně plásty s pylem, které jsme si dali stranou při vytáčení medu. Pylové plásty nesmí být však jako krycí u stěn nástavku. Vyjmeme a nahradíme rovněž plásty nedostavěné a nezaplodované, které mohou být maximálně na okraji. Potom ihned krmíme velkými dávkami. U vícenástavkových včelstev až do úplného nakrmení kolem 20 kg zásob. Využijeme tak ještě dostatku letních včel a pylu v přírodě ke zpracování zásob. Včelstva, která dosáhla jen nízkého maxima a vyrojená včelstva posílíme oddělkem v průběhu krmení. Oddělek nasadíme na včelstvo přes novinový papír. Tím zároveň dostane včelstvo novou, mladou matku. I když to může být příčina diskuse, starou matku již dlouhá léta nevyhledávám.
            
            Letošní oddělky v nízkém nástavku dostanou druhý NN rovněž s pylovými plásty. Během růstu, pokud není snůška, musí být přikrmovány. Rovněž je můžeme posílit mladými včelami z oklepaných medných plástů nebo plodem z jiných včelstev. Pro přezimování budou oddělky dokrmeny jako poslední. Asi do 10 kg zimních zásob.
            
            PROČ PYL DO ZIMNÍCH ZÁSOB ?
            Pyl v zásobách byI pro přírodní včelstva samozřejmostí. Včelstva jej při jarním rozvoji nacházela vždy v prstencích nad sebou. Naše mobilní soustava rámků, možnost přehazování nástavků na to mnohdy zapomíná. Malé úly to nedovolovaly vůbec. Včelstva bez pylu v zásobách mohou do květu lísky a někdy i déle, plodovat jen tolik, kolik jim dovoluje součet jejich tukobílkovinných tělísek. Včely pylové zásoby nepřenášejí.
            
            Tvorba smetenců je u nástavkového včelaření stejná jako u všech ostatních způsobů. Do poloviny července je možno ještě tvořit oddělky, pokud máme dostatek kladoucích matek, zejména rozpouštěním špatných včelstev. Odebírat plod po polovině července se již nedoporučuje. Bereme včelstvům to nejcennější, část dlouhověkých včel. Máme ale možnost tvořit smetence (umělé roje) zejména ze včel získaných z medových plástů při vytáčení medu. V sousedním Německu se pro tento účel vyrábí rojáčky s boční kapsou, ve které je mateří mřížka. Tyto rojáčky pod názvem "Ruck zuck" podle Pfefferleho nebo tzv. "Margburgsk,y' rojáček" tvorbu smetenců velmi usnadňují. Případně odebraná matka a trubci zůstanou na mřížce.
            
            LETNÍ VYŠETŘENÍ MĚLI
            Abychom neohrožovali vyvíjející se zimní včely vysokým napadením roztočem Varroa- destructor , nutno se o síle zamoření přesvědčit právě nyní po medobraní. Kontrolu provedeme u několika nejsilnějších včelstev. Do včelstev vložíme podložky, ale musíme zabránit aby nám včely roztoče nevynášely. Síťovinu s oky 2-3 mm uložíme na dřevěný rámeček nebo na distanční síťovinu z plastické hmoty s velkými oky. Při denním přirozeném spadu již 5 roztočů připravujeme se na léčení. Přirozený spad kolem 10 roztočů za den znamená okamžité léčení. Podložku nadáváme včelstvům na delší dobu než 3 dny. Použijeme Formidol  (kys.mravenčí) dle návodu. Odparné destičky lze volně koupit. Případně po dohodě s OVS některý z Gabonů, které jsou na veterinární předpis. Pro tyto účely jsou výhodná nástavková dna, která mají zásuvku pro podložku pod zasíťováním dna, tzv. varroadna.
            
            CO S VYTOČENÝMI PLÁSTY ?
            Rámky s voskovým dílem, se zbytky košilek a pylu, jsou v teplém počasí v prostorech bez proudění vzduchu napadány zavíječem voskovým. Včelaři plásty několikrát síří ve zvláštních skříních nebo používají výpary kyseliny octové. Jiní skladují pouze panenské plásty. Existují rovněž tepelné skříně, kde se vajíčka a larvy ničí při +48°C po dobu 3 hodin. Protože dobře vystavěný plást je bohatstvím včelaře a mezistěny mnohdy brzdí včely ve snůšce, byly vyvinuty další způsoby. Podchlazené komory s oběhem vzduchu pro skladování souší nebo dokonce mrazící komory, kde jsou plásty po 3 dny při -20°C. Již 20 let skladuji plásty mokré od medu v nástavkových komínech přímo venku na včelnici. Dole síto a nahoře síto. Také při poklesu nočních nebo skladovacích teplot pod 90 C se již zavíječ nevyvíjí. Zachovalé rámky upravuji na trubčí pro příští rok.
            
            PRODEJ MEDU
            Malý včelař, a těch je u nás 2/3, se dnes musí starat o příznivý odbyt svého medu sám. Svým zákazníkům se snaží být vždy ochotně nápomocen. radou či poučením a eviduje každoročně splnění jejich požadavků. Dnes není umění vyrobit, ale dobře prodat. To nám zaručuje, že včelaření se můžeme vůbec věnovat. Vložené investice, náklady a práce by se měly více než vrátit.
 
 
           
 
            Koncem druhé srpnové dekády také končí prvá sestupná fáze plodování včelstva. Do této doby včelstva ještě dostatečně plodují z donešených nebo zakrmených zásob, ale přece již méně než v maximu v červnu. Včelstva mívají plod ještě v rozsahu 20 000 plodových buněk. V ojedinělých případech to může být značně více nebo také značně méně. Počátkem druhé sestupné fáze křivka plodování začíná strmě klesat. Vícenástavková včelstva by měla již být nakrmena pro zimu nebo minimálně ze 2/3. Toto rychlé nakrmení velkými dávkami po vytočení na zimu prokázal Dr. Weiss-Erlangen jako velmi příznivé pro včelstvo. Přibližuje se také přírodnímu životu včelstev. V měsíci srpnu je nakladena převážná část zimních včel i když ty nejcennější budou zakladeny ještě později. Květnové snůšky se dožívají, dle Fluriho-Liebefeld, nejčastěji včely nakladené až teprve po 15. srpnu. Jestliže na jaře živí jedna včela dvě buňky plodu, tak u zimních včel je to obráceně. Málo plodu znamená teď dlouhověké včely. Dříve propagované podněcování úplně při výzkumu selhalo a to poprvé již v létech 78 - 81 ve švýcarském Liebefeldu a pak ještě v Erlangen i později 89-98 v Hohenheimu. Ve střední Evropě bylo, a dosud ještě je, udržováno zaběhlou praxí a pouze domněnkami včelařů. Je však naprosto zbytečné. Zimní včely lze vychovat v dostatečném počtu i na doneseném medu, který se v bohatších létech vytočí až ke konci srpna a teprve pak se včelstva nakrmí. (Zkušenost 40 let, německý včelař z povolání Golz). Vyzkoušel jsem to poprvé v roce 1995. Zatímco včelaři naříkali v roce 1996 na přezimování na medovicovém medu, já vyzimoval vskutku krásná včelstva. To jen také dokazuje, spolu s výzkumem, že včelstva v tuto dobu, tak jako odedávna, potřebují pouze dobrou matku, prostor ke kladení a uložení zásob a zásoby v plástech. Mimo to také dostatečné větrání pro přívod vzduchu, resp. kyslíku. Tomu všemu včelstvo přizpůsobí velikost svého zimního hroznu.
            
            Včelstva již v tomto měsíci slábnou, zatímco oddělky teprve dosahují své maximum. Včelstva v této době již nemohou zesílit, což se mylně domnívají mnozí včelaři a to přes veškeré podletní plodování.  Na to jsme měli myslet při výchově velkého maxima. Nyní je již rozhodnuto. Ještě je možno posilovat včelstva připojováním oddělků přes noviny, pokud nechceme oddělky přezimovat. Při dokrmování (simulace snůšky) na počátku srpna je právě největší předpoklad, že si včely při spojování ponechají mladou matku. V bezsnůškovém období tomu bývá naopak (výzkum Dr. Skirkiavičus).
            
            Včelstva v tuto dobu již nerozebíráme. Příprava na zimu je vidět i ze sběru propolisu, kterým včelstvo tmelí ještě všechny nechtěné spáry a nástavky mezi sebou. Včelstva také již vyhánějí trubce. Kde tomu tak není jedná se o pozdní výměnu matky nebo dokonce bezmatečnost. Donášejí ještě pyl, který potřebují také budoucí zimní včely. Jako poslední dokrmíme oddělky určené k přezimování na 7 - 10 kg zásob.
            
            V srpnu nebo od srpna líhnoucí se včely vyvíjejí se v zimní včely. Pokud včelař včas ukončil zimní nakrmení, nic nedělají. Vytvářejí si tukobílkovinné tělísko v zadní části těla, tak jak to činí též včely při přípravě k rojení. Přitom jsou uskladňovány důležité proteiny, tak aby ke konci zimy byly k dispozici při ošetřování plodu, resp. produkci vysoce cenné krmné kašičky, když není žádný pyl v blízkosti plodu v zimním sedění.
            
            DŮLEŽITÉ PŘIPOMÍNKY K PROVOZNÍ METODĚ
            Včelstvo není závislé na zásazích včelaře. Všechny pochody probíhající ve včelstvu jsou určeny ke splnění jeho genetických a životním prostředím daných požadavků, účelně sladěných mezi sebou a stavem počasí a snůšky. Všechny včelařovy zásahy jsou zpravidla rušením, na které včelstvo reaguje vždy stejným způsobem. Opětovným zavedením původního harmonického stavu. To se mu vždy lépe daří ve snůšce nebo po podání krmiva včelařem. Vliv včelaře se proto omezuje hlavně na to, že :
·             - připraví včelstvu vhodné obydlí,
·             - eventuelně se stará kočováním o dostatek snůšky,
·             - zamezuje rojení (prospěch včelaře),
·             -odebrané zásoby medu nahrazuje krmením cukrovou potravou a
·             - chrání včelstvo před škodami nemocemi.
            
            Mimo to je včelař zainteresován chovatelsky. Ve středu pozornosti stojí dnes mírnost našich včel, která nám dovoluje chovat včely i mezi našimi sousedy, sklon k rojení a medný výkon. V poslední době též odolnost proti varroáze, případně zvápenatění plodu. Chov se orientuje též na silnější včelstva, protože přinášejí více medu než slabší a má vést k tomu, má-li mít úspěch, že včelstva budou stále silnější. Je otázkou zda se nám to skutečně daří, nebo v letošním roce zdařilo. Právě nástavkové úly může zaplnit zase jen včela, která je selektována pro velkoprostorové úly, jako je tomu již déle ku př. u rakouského chovatele Singra.
            
            CO JIŽ ZÁSADNĚ NEDĚLÁM :     
·             - Neprovádím žádné tzv. podněcování, tj. krmení v malých dávkách cukrovými neb mednými roztoky, těsty, pylovými náhražkami či doplňky. Včelstvo se při rozvoji i před zimováním řídí svým genetickým programem a stavem zásob.
·             - Včelstvům nepodávám vodu v krmítkách. V předjaří ji sbírají kondenzovanou na PVC nebo Al folii nad rámky.
·             - Nad plodem netrpím prázdné plásty, v bezsnůškovém období matka přestane plodovat.
·             - Při rozvoji nikdy neodděluji matku od plodového tělesa a také od zásob. Styk se zásobami je pro ni podněcující zónou.
·             - Nástavky s mezistěnami nevkládám když není snůška, obzvláště mezi nástavky s plodem, což by se obzvláště nemělo dít u vyšších nástavků.
·             - Žádné plodové ani medné plásty nepřevěšuji.
·             - Při medobraní neodebírám medné plásty z vícenástavkového plodiště. Jsou u mne z květového, jarního medu vhodného k přezimování.
·             - Po skončení letní snůšky neponechávám v plodišti nezakladené plásty s výjimkou okrajů.
·             - Od července neodebírám včelstvům plodové plásty a také je již nerozebírám.
·             - Matky nevyměňuji ani nepřidávám jednotlivě, v klíckách a pod.
 
            Celý způsob řídím jako oddělkové hospodářství, což mi umožňuje udržení přibližně rovnoměrné snůškové a zimované síly včelstev a z části dvoumatkový způsob využití časné, jarní snůšky.
 
 
           
 
            Koncem září (23.9.) končí období léta. Produkční včelstva jsou již asi od 15. srpna ve druhé sestupné fázi a pomalu ukončují plodování. Pouze slabší oddělky, při dostatku zásob, se snaží ještě dohnat svoji početnost pro zdárné zimování. Nyní líhnoucí se včely budou vychovány jako dlouhověké zimní včely. V teplých dnech pozorujeme ještě na proletu mladušek jak skončily pozdní výměny matek. Včely ještě sbírají vodu, pyl a propolis na úpravu hnízda pro zimu. Kdo zimuje jen v jednom vyšším nástavku dokrmí včelstva druhou dávkou cukru. Je také ještě možné připojit nástavek s oddělkem a mladou matkou přes noviny. Nejpozději do konce září vložíme pod včelstva podložky k diagnostice měli při léčení Varroázy. Tím jsme zakončili práce ve včelstvech, mimo léčení varroázy v říjnu až listopadu, až do příštího dubna/května.
            
            Včelstva mají pro zimu buď otevřené horní očko, neb odvětrané pokrytí horních rámků, k odchodu zimních vodních par. Tyto vznikají při konzumaci a výrobě tepla včelami z cukrů. Z 10 kg zásob vznikne také 6 litrů vody, která v době bez plodování musí být odvedena z úlu ven. Jinak kondenzuje ve formě kapek na studenějších částech úlu. Úly mají být proto stavěny tak, aby voda uvolněná jako pára, mohla být předávána do okolí. Ze stavebních materiálů se k tomu nejlépe hodí dřevo, které pokud není natřeno barvou, předává tuto vlhkost do okolí. Každá izolace tuto možnost znesnadňuje. Pro neplodující včelstvo v zimě není nic horšího než mokrý, to znamená neodvětraný úl. Při zimování s větším množstvím nástavků včely nejsou schopny odvětrat vodní páry jen spodním česnem a větší mrazy jim to mnohdy ani neumožní. Část včelařů zimuje již také na celoročně nezakrytém zasíťování dna, což ověřil jako výhodné pro včely výzkum pod vedením Dr. Horna v německém Hohenheimu. Tzv. "studené zimování" je obzvláště vhodné vzhledem k brzkému ukončení plodování a ošetření proti roztoči Varroa d. Na výnos medu to nemá žádný vliv. Pro ten je důležité co v úlu zimujeme a ne jak a kde !  Vše ostatní si včelstvo řídí samo, bez vlivů člověka.
            
            PROČ LETNÍ A ZIMNÍ VČELY ?
            Délka života jednotlivých včel ve včelstvu je velmi rozdílná. Zatímco matka žije zpravidla 3 - 5 roků, včela dělnice naproti tomu v létě většinou 3 - 5 týdnů. To má veliký význam pro ozdravění včelstva. Bez stálé produkce plodu by však včelstvo v létě brzo zahynulo. Zimní včely žijí až 6 měsíců a mnohdy byly pozorovány až 9 měsíců staré včely. Z ekonomických důvodů je zimní společenství včel pouze asi poloviční než dosahuje populace v maximu po letním slunovratu. Větší zimní včelstvo spotřebuje více zimní potravy, zejména v předjarních a jarních měsících, kdy ještě nemá možnost si novou donést. Proto již po letním slunovratu, při přípravě na zimu se chová dle přirozeného instinktu, hodnotí svoji celkovou situaci podle vlastních, dědičně získaných dispozic. To znamená s hlediska vlastní velikosti a zásob, plástové plochy, kterou je třeba nebo je možné obsednout a také s hlediska větrání, resp. získávání kyslíku v zimním období. Podle kvality podmínek pro přežití začne vychovávat odpovídající množství zimních včel. To, že člověk později včelstvo dodatečně dokrmí, nemá a ani pro příliš krátký čas několika lidských generací nemůže mít zatím geneticky zafixováno. Tato naše úvaha je skoro pravdivá. Proto je tak důležité po vytočení medu včelstvo opět co nejdříve maximálně nakrmit.
            
            ČÍM SE LIŠÍ ZIMNÍ VČELY ?
            Zimní dlouhověká včela z vnějšku nevypadá jinak než letní včela. Několikaleté pozorování vylíhnutých označených včel ve švýcarském Liebefeldu (Merz 1977-78), dnes pod vedením Dr. Fluriho, jednoznačně zjistila, že zimní včely jsou vychovávány v průběhu dlouhé letní, podletní a podzimní periody. Včely líhnoucí se ve stejném čase a na stejném plástu mohou být jak letní tak i zimní. V některém včelstvu se líhnou zimní včely již v červenci v jiných teprve v září. Přeměna včelstva nastává velmi pozvolně. Nejvíce uhynulých označených včel bylo vždy kolem poloviny října. Čím později v podletí a na podzim vylíhnuté dělnice, tím méně mají možnost pečovat o plod a o to mají delší životnost. Jeví se zde souvislost mezi krátkou životností a intenzivní péčí o plod.
            
            Pokusy vyrábět zimní včely podzimním podněcováním skončily nezdarem. Podněcovací krmení mělo spíše škodlivé důsledky. S velkými náklady byl zvýšen počet krátkověkých včel, které pro přezimování byly nadbytečné a spotřebovaly část zásob a úspory podletních přínosů pylu. V zimním hroznu máme, dle Fluriho, tři skupiny včel. Krátkověké podzimní včely, které žijí asi do poloviny listopadu, krátkověké či středněvěké podzimní včely do začátku dubna a dlouhověké zimní včely, které ojediněle mohou žít až do konce června. Prvé dvě skupiny jsou vlastně přechodové formy.
            
            Americké pokusy k vychování plnohodnotných zimních včel ze srpnových včel, přerušením plodování, byly neúspěšné. Z praktického hlediska včelaře, musíme vidět možnost výběru v genetických vlohách těch včelstev, která přezimují silná, tedy s množstvím dlouhověkých včel. Vedle toho jsou včelstva, která přes veškeré naše snažení vyzimují vždy slabá. Dalším předpokladem je příznivé počasí a tím velký stav plodu v červenci, což souvisí také s velkým maximem populace a stavem donesených nebo nakrmených zásob. Včelstva by neměla být v pozdním létě a také na podzim vystavena žádnému nepříznivému tlaku, tj. péči o plod a tlaku potravy. Malý prostor, málo potravy a špatné větrání nemohou v této sestupné fázi stimulovat vytvoření silného zimního včelstva. Variabilnost velikosti včelstev, jako druhu hmyzu, zajišťovala vzhledem k rozdílnosti snůškových podmínek v jednotlivých létech, již miliony let před člověkem, jejich přežití. S tím se musí včelař vyrovnat včelami "zakonzervovanými" z jarních a letních přebytků, tj. oddělky, smetenci a spojováním.
            
            Na včelnici je tedy již vše skoro hotovo. Na vlastních včelstvech se nedá již nic změnit. Zpytujme tedy své svědomí, co jsme udělali a neudělali dobře a co zbytečně. Jak jsme připraveni na
další rok a co budeme muset zlepšit či lépe zjednodušit.
 
 
           
 
            Říjen je prvním podzimním měsícem. Vyskytují se již noční mrazíky, zejména ke konci měsíce. Klesne-li teplota pod 10°C včelstva se stahují do zimního hroznu, který opět v teplejších dnech rozpouštějí. Líhne se poslední plod a v teplých dnech se ještě včelstva proletují. Neztrácejí příležitost vyprázdnit svůj výkalový váček před zimní hygienickou přestávkou. Vyhánějí též poslední trubce. Včelstva v těchto dnech ještě donášejí pyl a propolis.
            
            V říjnu, koncem prvé dekády, začínáme s léčením včelstev proti Varroáze dle vyhlášky Okresní veterinární správy. U nástavkových úlů se osvědčila také fumigace spodem, pokud mají úly vysoký podmet, resp. dno. Fumigační pásek se upevní na stojánek z drátu, takže volně visí. V horním otevřeném očku pozorujeme po zapálení kdy dosáhne kouř horního nástavku. Pak očko uzavřeme. U vícenástavkových včelstev na jeden vyšší nástavek, nebo dva nízké, dáváme 2 kapky Varidolu FUM. Rovněž léčení aerosolem, při teplotách pod 10°C, je možno provádět přizpůsobenou hubicí přístroje a očky v nástavcích. Opět nám v těchto vícenástavkových sestavách otevřené očko v nejvzdálenějším nástavku prozradí, zda je již celý úl naplněn aerosolem.
            
            Po provedeném léčení, vždy druhý den, kontrolujeme spad roztočů na podložce a tím stupeň napadení. Po posledním přeléčení je nutno podložku očistit a opět vložit do podmetu včelstva pro sběr měli k únorové diagnostice přirozeného zimního spadu. Při léčení je důležité odstranění posledních roztočů, uvolněných z posledního zavíčkovaného plodu. Čím méně roztočů přežije tím je pomalejší rozvoj jejich populace v příštím roce. Přeživší roztoči mohou také způsobit rezistenci na používané léčivo. Proto léčení provádíme důsledně dle metodik VÚ včelařského - Dol.
            
            Jakmile nastanou chladné dny, zabezpečíme dolní česno proti vnikání hlodavců zúžením na výšku nebo páskem mateří mřížky. Horní otevřené očko zabezpečíme před zimními návštěvami sýkorek. Stačí zavěšený kousek plechu nebo destičky z plastické hmoty z víka. Provedeme to tak, aby včely mohly vyletovat a sýkorky nemohly k otvoru, resp. jej neviděly.
            
            Máme opět čas k novějším včelařským úvahám. V předešlých měsících jsme si v podstatě řekli, že jsme se přibližně po šedesáti létech vrátili k americkému Demuthovi (1920) a jeho komoře s krmivem, jako recept u pro silná zimní včelstva. Opět přes složité zase k jednoduchému. Snahou dnešního včelaře je optimalizace medného výkonu, což jednoduše znamená maximum včel před snůškou a zábrana rojení. Velmi diskutovanou otázkou nástavkářů je :
            
            Včelařit s mateří mřížkou nebo bez ní ?
            Za kontrolovaných podmínek se ukázala mřížka jako rušící faktor v úle. Omezeny jsou aktivační signály matky. Jen tak je možné, že započaté matečníky nad mřížkou jsou dále vychovávány. Také kontrolní pochůzky včel jsou omezeny. To může být vysvětlení pro klesající sběrací činnost. Chybí z části kontakt mezi létavkami. Potom zůstávají včely v medníkových prostorech neaktivní. Již Rösch (1927) zjistil, že ne teprve 20 dní staré včely, ale již 8 dní staré mohou provádět sběrací lety a podílet se na snůšce. Tyto mladé včely se drží ve vyšších nástavcích úlu. Předávání informací o tom, co se děje v přírodě, probíhá bezprostředně na plástech za česnem. Zde mohou mít úly s očky v nástavcích výhodu. Mřížka jako rušící faktor nechá se také dokázat na změněném rozdělení teploty uvnitř úlu, což může mít vliv na zrání medu. Přesto ve většině případů je v nástavkových úlech výhodné včelařit s mřížkou. Mřížku pro striktní odděleni plodu od medných zásob nemusí mít pouze úly nízkonástavkové a Dadantův systém s nízkými nástavky pro med, kde případné zaplodování nízkého rámku s medem není velká ztráta a včelař tento med rád ponechá včelstvu. To je také případ dvounástavkového plodiště a nízkých nástavků pro med u Langstrothových typů úlů. Něco jiného je mřížka při chovu matek.
            
            Mřížka v nástavkovém úlu znamená její vložení do rámu o vnějším obvodu nástavku. Rám ze dřeva nebo při velkovýrobě z plastické hmoty, musí být tak silný, aby z obou stran mřížky byla dodržena správná včelí mezera mezi dráty a loučkami rámků. Dráty mřížky musí být uloženy souběžně s rámky. Tím se dosáhne maximální propustnosti včel. Pokládání mřížky přímo na rámky nebo s dráty napříč rámků způsobuje nedostatečnou průchodnost včel. Rovněž mřížky z plastických hmot poskytují menší průchodnost. Mřížka v nástavkových úlech by se měla vkládat, na rozdíl od zadováků, až po dosažení maxima plodování, což bývá počátek lesní snůšky. Po plodovém maximu jsou rušící vlivy mřížky menší a když byla předtím sběrací motivace dobrá, může zůstat neovlivněna. Omezovat dvouprostorové plodiště před plodovým maximem, pouze na spodní nástavek, přináší stres a mělo by být zamítnuto (Bretschko). Při pokládání mřížky na 2 nástavky nebo 3 NN má včelstvo dostatek prostoru nejen pro plod, ale i pro pyl a něco zásob. Nepoužitím mateří mřížky spoří se asi 15 minut času (vložení a kontrola).
            
            VÝHODY POUŽITÍ MATEŘÍ MŘÍŽKY :
·             - Při rojové náladě prohlíží se méně plástů.
·             - Medobraní znamená plásty jen bez plodu.
·             - Při použití výkluzů není na plástech s medem plod či matka, které zamezují opuštění včel.
·             - Při odběru plástů nemusí se dávat pozor na matku.
·             - Možno získávat snadněji druhový med .
·             - Med je možno produkovat stále na nezaplodovaných plástech. Tyto při uskladnění nenapadá
          zavíječ voskový.
·             Není-li mřížka včely se stahují při studenějším, špatném počasí směrem k teplu, tj. nahoru a zaplodují plástové jádro horních nástavků s medem. Ve spodním nástavku/cích/ přestanou plodovat. Matka chce mít spojení se zásobami, jsou pro ní stimulující zónou. Zásoby jsou ukládány odshora dolů.
            
            Nízký nástavek zde přináší citelné ulehčení při práci bez mřížky. Zdá se, že i pro tuto výhodu se budou, tak jako všude na světě i u nás, nízké nástavky pro med stále více používat.
 
 
 
           
            
            V měsíci listopadu nastává již skutečně dlouhá doba relativního klidu ve včelstvu. Je to však jen zdánlivý klid, včelstvo ani v této době není nečinné, jak mnohdy si myslí laik.
            
            Na včelnicích probíhá poslední doléčení dle vyhlášky OVS a metodických pokynů VÚ včelařského. Po skončení je do podmetu opět vložena očištěná podložka, pro zimní odběr měli, k únorové diagnostice účinnosti provedeného léčení Varroázy. V podzimních a předjarních bezletových dnech je možno také ještě, jednou za 2 - 3 roky, obnovit konzervaci tenkostěnných úlů lazurovacími laky (ekologické včelaření jen ekologické nátěrové hmoty !). Včelám se nic nestane a lak do druhého dne vyčichne.
            
            Včelstva nyní potřebují až do přibližně opětného rozkvětu třešně klid. Obzvláště v zimních měsících dochází včelař pravidelně ke včelám (stačí lx za 14 dní) a přesvědčuje se o tomto klidu. Již nyní odstraní případné větvičky stromů a keřů, které by za větru mohly tento klid vytrvale rušit. Dohlédne na sýkorky, hlodavce a jinou zvěř, či ptáky a učiní nápravu. Spokojené bzučení v úlu mu signalizuje, že je vše v pořádku.
            
            VČELSTVO V ZIMĚ
            Jestliže včelstvo během roku využívá také tepla z vnějšku, teplý vzduch a sluneční záření. Tak s poklesem vnějších teplot tato pomoc zmizí. Na rozdíl od teplokrevných živočichů, samotná včela při poklesu teploty pod 7°C ztuhne a umírá. V zimním společenství využívají včely tzv. "sociální teplokrevnosti" a dokáží teplotu regulovat jak nahoru tak dolů a přizpůsobit svým požadavkům. Takto je možné, že včely ve větším počtu mohou chladna přežít, zatímco jednotlivé včely rychle umírají. Včely vlastní vysoce vyvinutou schopnost vjemu teploty v rozsahu desetiny stupně. Smyslové orgány vnímání teploty jsou v tykadlech. Včelstvo v nástavkovém úlu se proti smrtícímu chladu, jak jsme si již řekli v březnu, uzavírá do zimního hroznu, kde uchovává minimální teplotu pro přežití matky a v předjaří pak teplotu pro výchovu prvního plodu. Změny tvaru a hustoty zimního hroznu mění také jeho izolační vlastnosti a zmenšují tak tepelné ztráty. Utěsnění včel a naježení jejich tělesných ochlupení v plášti (nebo také kožichu) hroznu způsobuje uzavření vzduchu a vzniká velmi účinná izolační vrstva asi 2 - 7 cm silná, dle síly včelstva. Také rozdělení zimního hroznu plásty redukuje tepelné ztráty. Včely jsou takto uspořádány mezi plásty ve vrstvách, přičemž pouze málo včel na okraji je vystaveno chladnému vzduchu okolí. Ostatní včely zalézají do prázdných buněk plástů, resp. jsou v plástových uličkách chráněny včelami, které vytvářejí plášť. Takto vzniká pouze velmi malá povrchová plocha hroznu, z které mohou uniknout tepelné ztráty konvekcí a zářením. Velký zimní hrozen má těsnější a silnější izolační vrstvu a menší hodnotu vedení tepla než malý. Nejdůležitějším zdrojem tepla jsou dospělé včely, které činností svých letovových svalů vyrábějí teplo a toto odevzdávají svému okolí. Energii k výrobě tepla získávají konzumací glycidových zásob. K uchování tepla zimního společenství přispívají také, s hroznem přímo související, vzduchem naplněné buňky okraje plástů, tzv. izolační zóna. Tato, dle Southwicka (1988) redukuje "náklady na topení" až o 20%.
            
            S tvorbou zimního hroznu a výrobou tepla začínají včelstva již při teplotách pod 15°C. S dále klesající teplotou stává se zimní hrozen stále těsnější a jeho plocha povrchu, přes kterou je pasivně vyzařováno teplo, se zmenšuje. Pasivní ztráty jsou velice ovlivněny velikostí hroznu a tím počtem zazimovaných včel. Pro praxi to znamená, že velká včelstva mají menší potřebu topení než malá včelstva, což se projeví také v relativně menší spotřebě potravy na 1 včelu. Včela ve vnitřním hroznu, s plně naplněným medným váčkem, může vydržet až 16 dní bez příjmu potravy. V chladné okrajové zóně, vzhledem k její nepatrné životní aktivitě až třikrát tak dlouho. To je přibližně 1,5 měsíce "zimního klidu", než ji hlad, nikoliv zima, donutí vtlačit se do teplého hroznu a přenechat studenou okrajovou zónu jiným včelám (Farrar 1952). Čím větší je průměr zimního hroznu, o to více může být udržován chladnější povrch. Včelstvo nevytápí svůj úl (výzkum Min. zeměděl. USA 1932). Malé oplozovací včelstvíčko nemá proto žádné šance k přežití zimy ani "v dobře izolovaných"úlcích, protože jednoduše nemůže vytvořit žádný dostačující izolační obal a průběžně vyzařuje příliš tepla. Pro dobré přezimování je tedy v prvé řadě důležitá velikost zimního hroznu (alespoň 5 000 včel, Liebig 1997) a kvalita zimních, dlouhověkých včel, jejichž předpoklad se tvoří již od konce července.
            
            Teploty uvnitř hroznu se v zimě pohybují kolem 20°C. Podle Bretschka (1985) dochází v průběhu zimování k tzv. "tepelným skokům". V intervalu asi 22 hodin dochází během krátkého času k značnému vzestupu teploty, po určitou dobu. Během tohoto teplotního zvýšení mohou včely přenést svoje zásoby a dokonce změnit plástové uličky. Čím níže klesá venkovní teplota, tím častěji se vyskytují teplotní skoky. Rovněž během pročišťovacího proletu byl zaznamenán dlouho trvající vzestup teploty. Každé mechanické rušení zapříčiňuje podobné zvýšení teploty. Z častého rušení a proletů v zimě mohou vzniknout včelstvu těžké zdravotní následky. Také jižní svahy, s teplým mikroklimatem, jsou špatné k přezimování včel. Opakem jsou chladná místa, která přinášejí stejné problémy. Vznikne-li v průběhu zimování nadprůměrně vysoká teplota v jádře hroznu, může dojít k předčasnému plodování také uprostřed zimy. Jestliže pak včelstvo nemůže zakladené plochy dostatečně vyhřívat, bude plod včelami opět odstraněn. Zbytečně promarněná krmná kašička bude pak chybět v předjarním rozvoji. Silná a stanovišti přizpůsobená včelstva mohou lépe kontrolovat teplotu než slabá a nepřizpůsobená včelstva, což má také vliv na jejich zdravotní stav. Vzniká zde otázka, zda člověk svým myšlením a znalostmi v minulosti, přirovnáváním včelího úlu k lidskému obydlí, v dobrém úmyslu spíše včelám neškodil. Každá izolace včel od přírodního prostředí a také malá česna snižují přirozenou orientační schopnost včel na stav počasí, kterému musí přizpůsobit svoji aktivitu.
 
 
           
            
            Poslední měsíc v roce je časem předvánočním, přípravou na Silvestra a nový rok. Kdo vyrobil dosti medoviny, má ke konci roku příležitost k využití.
            
            Zimní měsíce využívá včelař k výrobě a rozmnožení stavu jednoduchých nástavkových úlů, jejich opravám a úpravám. Svým blízkým opatrně připomene, co by "včely" potřebovaly k Vánocům a zbytek si dokoupíme, dejme tomu z výnosu medu. Ještě doprodáváme náš med.
            
            Připravujeme inzerci a propagaci medu na příští rok. Kdo umí dobře prodat, ten je dnes úspěšný. Může si dovolit více včelstev. Více včelstev s jedním odborníkem, to je také úsilí našeho Českého svazu včelařů. Znamená to také ekologicky lepší zabezpečení pestrosti naší krajiny a odborná pomoc našemu zemědělství a ovocnářství.
            
            Zimní období je také vhodné pro doplnění našich znalostí, ať již studiem odborných článků nebo na společných přednáškách našich odborníků. Mimo časopisu Včelařství obzvláště doporučuji současným i budoucím nástavkovým včelařům Odborné včelařské překlady, kde vychází vždy několik článků o nástavkových zkušenostech světového včelařství. Je možno si je objednat i soukromě. Literatury o nástavkových způsobech nemáme u nás ještě mnoho . Současně je na trhu "Nástavkové včelaření", "Včelaření jako hobby", "Jednoduše včelařit" a 3 brožury o nástavkových zkušenostech, vydané bývalým KV ČSV v Hradci Králové, půjčuje dnes již jenom naše Ústřední včelařská knihovna v Praze, Křemencova 8, 115 24 Praha 1 .
            
            V zimním období také plánujeme případné přemístění našich včelstev, ku př. do lepších pastevních podmínek. Vedle kočování je dnes možno také včelařit s více stanovišti a ke včelám dojíždět. Toto přemístění je nejvhodnější před prvým proletem v předjaří.
            
            Během uplynulých dvaceti let jsme také zjistili, že mnohé údaje ze zámoří, pro převážně italskou včelu, jsou sice inspirující a napodobitelné, ale v konkrétních údajích pro naši kraňku neplatí. Udávanou optimální sílu včelstev, kolem 60 000 včel v maximu (Farrar), kraňka, dle dosavadních zjištění nedosahuje. Výzkumem zjištěné síly kraňských včelstev jsou okolo 40 000 včel. Uběhla však ještě příliš krátká doba od nástupu včelaření s volně rozvíjejícími se včelstvy a i výzkum se takto učí teprve včelařit. Cesta k silnějším včelstvům je však zcela jistě v dvoumatečných včelstvech a způsobu zpětného spojování. Názory mohou být různé a zkušeností je u nás ještě málo. Mně však donášejí takováto včelstva z jarní snůšky minimálně o polovinu více než dobrá jednomatečná včelstva a mám rezervy matek a oddělků i na jaře po přezimování. Rovněž počet nástavků u dvoumatečných včelstev neodpovídá u nás zatím Farrarově představě, vzhledem ke snůškovým podmínkám. Přesto se i v jednomatečných včelstvech, díky nové jednoduché technologii a většímu úlovému prostoru, dosahuje výtěžků medu podobných jako mají naši zámořští kolegové. Samozřejmě není to plošně, neboť naše včelařství, jako celek, stojí teprve na počátku těchto změn a nejvíce zde záleží na kvalifikaci včelaře, která se získává déle než u jiných zaměstnání. 1 rok je skoro jen jedna zkušenost. Vzhledem k současné různorodosti včelařských systémů má štěstí ten, kdo najde brzo to podstatné a k tomu dobrého kolegu-učitele. Učení podle literatury vyžaduje vytrvalost. Naše kurzy včelaření většinou nejsou ještě specializovány na nástavkové způsoby.
            
            Rád bych se ještě zmínil o rentabilitě včelařství. Protože zásadní problémy vedení včelstev a použití provozních prostředků nejsou dosud jednotné, naše středoevropské včelařství nejde kupředu. Zde se přikláním k názoru, již zemřelého Dr. Bretschka. Včelařství se 40 včelstvy, jako vedlejší výdělek, při dnešních výkupních cenách medu, je málo interesantní. Pro ztrátu času příliš mnoho, pro vedlejší výdělek příliš málo. Jako standardní včelařství malovčelaře ve volném čase je možno mít kolem dvaceti včelstev, při stabilním včelaření, které bez kočování dává průměrný výnos 20 kg na včelstvo. V ojedinělých létech to může být značně více, ale také značně méně. Podle názoru Dr. Bretschka je pak pro vedlejší výdělek nutný skok na 80-100 včelstev, protože při menším počtu je kalkulace ceny medu vždy ještě zkreslená. Cena učení působí především v malém provozu o mnoho více než v provozu velkém a při velikosti přes 80 včelstev přichází se mnohem rychleji na výši nákladů. Kupř. v sousedním Rakousku je 20 kg na včelstvo spodní hranice limitu výdělečného včelaře. Pro ziskovost včelařství, mimo vlastního výnosu medu a jeho ceny, která je dnes řízena pravidly světového obchodu, mají centrální úlohu provozní náklady. Ty sestávají jednak z práce včelaře, resp. času obsluhy a jednak z toho, co musí nakoupit, tj. úly, cukr atd. Platí, čím nižší cena medu, tím jednodušší pracovní systém a tím jednodušší a lacinější provozní prostředky, aby nám zůstal ještě nějaký zisk. Bez něho se stává včelařství pouhou zábavou. Malý včelař do deseti včelstev v mnohých létech ke svému koníčku spíše musí "přidat" a to si nepočítá práci a ztrátu času. Nám se v podstatě organizovaným a systematickým léčením Varroázy podařilo tyto malé včelaře z části udržet, protože jsou důležití v rozdělení včelstev po krajině. Kupř. v Polsku mají dnes včelaři již průměrně více včelstev. Nad 300 včelstev jde pak  ve střední Evropě již o čistě výdělečný provoz včelaře z povolání a jako takový podléhá již zcela jiným hospodářským rozvahám. Vedoucí provozu je však mnohem více, než ve všech jiných zemědělských oborech, určující neznámou velikostí, která má podstatný vliv na rentabilitu provozu.
            
            Mnoho zůstalo jistě nezodpovězeno. Do budoucna je i otázkou, zda je nutno při rozvoji přehazovat nástavky. Kupř. Hohenheimský VÚ to již u dvounástavkových Zanderových plodišť nedělá. Snad jen vzhledem ke zbytkům cukrových zásob, které by se mohly dostat do medu. Určitě však při neprovedení neuděláte žádnou škodu včelám, spíše naopak.
            
            Někomu jsem během roku něco připomenul, jiný se dozvěděl něco nového z mého podání. Prostě tak už to v kalendáriích bývá. Mnohdy nelze psát podrobněji, jak by to některý včelař potřeboval. Informace bychom však neměli zavrhovat dokud je alespoň nevyzkoušíme. Získání více medu s nižšími investicemi a pracovními náklady, v tom byl smysl tohoto kalendária.

 

Jindřich Boháč 
 
P o d ě k o v á n í : 
Za vznik a zveřejnění tohoto nástavkového kalendária děkuji vedoucímu redaktorovi časopisu Včelařství v roce 1999,  MGr. Václavu Svěchovi.