Na přelomu letošního září a října jsem se zúčastnil konference Zdraví a vitalita včelstev, kterou v Brně pořádala Mendelova společnost pro včelařský výzkum. Byl to prosluněný a pěkně strávený víkend, prožitý v pěkném městě, naplněný novými informacemi a setkáním se známými i dosud neznámými lidmi z oboru. A taky jsem dostal dárek.
Jeden z přednášejících, belgický včelař Geert Steelant, mimo jiné přivezl po domácku vyrobenou past na asijskou sršeň. Funguje prý skvěle. Se zájmem jsem si ji o přestávce prohlížel a fotil si díly, které byly vyrobeny technologií 3D tisku. Asi vytušil, jak mi to hlavě šrotuje a v myšlenkách vytvářím model tištěného dílu. Tak mi ten lapač věnoval, za což mu ještě jednou moc děkuji. Opravdu mi to udělalo velkou radost. A sdílení radosti a obdarování druhých přináší radost další. Takže se s vámi podělím...
S ohledem na skutečnost, že se v průběhu října začaly objevovat informace o výskytu obávané sršně v Maďarsku, jsem si říkal, že to nemusí trvat dlouho a budeme nuceni nějaké opatření proti tomuto invaznímu predátorovi začít používat také. Že to ale nebude trvat zas až tak dlouho a aktuálnost onoho dárku je více než aktuální, jsem opravdu netušil. Nechci malovat čerty na zeď, nicméně tvářit se, že jedna vlaštovka jaro nedělá a tudíž není co řešit, asi není úplně na místě. Ono není otázkou zda u nás bude či nebude, ale spíš kdy a jak rychle se rozšíří. Dovolím si připomenou jednu lidovou moudrost: štěstí přeje připraveným… No, uvidíme na jaře a v průběhu léta příštího roku.
Než přijde zmíněné jaro, musí nejprve nastat období dlouhých zimních večerů, tedy období ideálně se hodící ke vzdělávání a setkávání se, ale také k nejrůznějšímu bastlení a kutění. Ono to období už vlastně pomalu a jistě nastává. A jeden takový den, kdy by ani psa ven nevyhnal, nedávno nastal. Sedl jsem za klávesnici, vzal do ruky myš a začal tvořit… Výsledkem je tisknutelný 3D model „košíčku“, potřebného k výrobě sršní pasti. Určitě se na internetu bude dát najít nějaký ten model, nicméně radost s vlastního výtvoru nic nenahradí.
Nejprve si vytiskneme dva perforovaného trychtýře. Jaký použijete materiál filamentu je asi lhostejné a nechám to na vás. Já jsem použil PETG - ten je například, oproti ekologičtějšímu PLA pružnější a odolnější pro venkovní použití. Zrovna tak se můžete rozhodnout co se týče barvy. Na darované pasti byly trychtýřky červené, já jsem si je vytisknul modré, protože jsem zrovna měl zavedený takový filament a lenost mě přesvědčila, že ho nemám měnit třeba za žlutý, který by asi lépe evokovat dojem rozkvetlého květu. Pokud nevlastníte 3D tiskárnu, zkuste napsat Ježíškovi, případě se s prosbou obraťte na kamaráda, který jí má. Dále budete potřebovat plastovou „zavařovačku“, víčko z PET lahve od nějakého nápoje, plastové víčko od většího kelímku, nějaký kolíček, který vleze do otvoru o průměru 9 mm, tavnou pistol a nějaké prkénko co by podložka, případně kousek pevnějšího drátu pro variantu na zavěšení. Do zavařovačky vyřízneme dva kruhové otvory o průměru něco kolem 45 mm - jeden ve dně, druhý z boku válcové plochy. Na nějaké úzkostlivé přesnosti nezáleží, na funkci to opravdu nemá vliv. To vyříznutých otvorů vložíme a tavným lepidlem zajistíme perforované trychtýřky – viz obrázky níže. Na vnitřní stranu víčka zavařovačky připevníme víčko z PET lahve a tuto sestavu pak připevníme na prkénko, které plní funkci podstavce. Můžete zabít dvě mouchy jednou ranou a obě víčka k prkénku připevnit jedním vrutem. Místo víčka můžete použít odřezek plastové vodovodní trubky. V tomto případě místo vrutu použijeme tavné lepidlo. Následně si vyrobíme stříšku, která zajišťuje, aby do pasti nepršelo. Na plastové víčko připevníme kolíček – je jedno, jestli je kulatý či hranatý, plastový či dřevěný. Důležité je, aby v otvoru nebyl moc volný a vítr stříšku neodvál. Kolíček zároveň plní funkci špuntu. No a v případě, že se nám něco chytí, můžeme horním otvorem úlovek přepustit do jiného vhodného obalu a následně umístit do mrazáku za účelem usmrcení.
Tak, past máme hotovou a nyní něco málo, jak funguje. Do víčka od PET lahve dáme pylové krmné těsto, past sešroubujeme dohromady a umístíme poblíž úlů. Vůně těsta láká kolem letící hmyz. Ten vleze dovnitř, navštíví místní bufet a po nasycení ho opouští. Menší návštěvníci pohodlně prolezou některým o otvorů v horním či bočném trychtýřku a ti větší zůstanou uvězněni uvnitř. Takže lovu zdar!
Ještě si dovolím připomenou povinnost hlášení výskytu invazivních druhů, která se vztahuje i na sršeň asijskou (vespa velutina). Pokud tedy nějakou ulovíte, nezapomeňte, kromě usmrcení, svůj úlovek nahlásit Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (invaznidruhy@nature.cz anebo na webu invaznidruhy.nature.cz). Povinnost hlášení se pochopitelně nevztahuje pouze na ulovené kousky, ale i na ty volně pohybující se. Na závěr si ještě dovolím připomenout, že z pohledu eliminace je nejefektivnější lov na jaře, kdy vyzimované matky zakládají primární hnízdo.
Budu rád, když se o své zkušenosti s lovem podělíte. A vy, kteří technologii 3D tisku ovládáte a vlastníte tiskárnu, nabídněte svou pomoc při výrobě těm, kteří už to například vzhledem ke svému věku nezvládnou. Vespa velutina není problém a hrozba pro naši konkrétní včelnici, ale týká se nás všech, byť si to mnozí z nás zatím nepřipouští či jim to nedochází. Včelaři se velmi často oslovují příteli. Vzájemná pomoc při zdolávání invazní sršně je příležitostí, jak projevit vzájemnou sounáležitost a přátelství…
Diskutovat o zkušenostech a dotazech ohledně výroby, případně dalších blízkých tématech, můžeme třeba na interním fóru PSNV.
Tisknutelný 3D model „košíčku“ v soboru STL
Tisku zdar! A vespě velutině zmar!!!
Jiří Mohelník